O tom, co bylo za dveřmi

Trip on the Trip

O tom, co bylo za dveřmi

      Došel jsem ke dveřím. Chvíli jsem si hrál s ovladačem, zkoušel ladit různé frekvence. Červená LEDka začala blikat, pak se přidala žlutá. Když se rozsvítila jenom žlutá, zřejmě jsem našel správný kmitočet. Hledal jsem správnou sekvenci. Za nedlouho začala žlutá pomrkávat a mě bylo jasné, že se blížím ke správné kombinaci. Konečně na přístroji zazářila zelená. Dveře se se zasyčením odsunuly. Schoval jsem ovladač a vstoupil. Vchod se za mnou uzavřel.

      V mé blízkém okolí se rozsvítila světla. Byl jsem v kovem obložené, mírně se svažující chodbě. Zdrojem osvětlení byly panely uprostřed stropu, táhly se kam jsem jen dohlédnul. Procházel jsem chodbou v krátkém pásu světla. Zřejmě někho chtěl šetřit elektřinou. Po levé straně se otevřely dveře. Vešel jsem dovnitř. Ocitnul jsem se ve čtvercové místnosti, stejně jako chodba byla obložená kovem. Světlo se linulo z panelů kolem stropu. Na stěnách byly porůznu panely s obrazovkami, vedle dveří bylo zasklené červené tlačítko. V místnosti stálo několik stolů, jeden měl po stranách manipulátory, na dalším stálo běžné PCčko s tiskárnou.

      "Vítám vás, doktore Capaqu." řekl počítačem generovaný ženský hlas. Zřejmě mě identifikoval podle kódu. "Dlouho jste mne nenavštívil." Kamera na stropě se otočla mým směrem a hlas s mírným nádechem překvapení spustil: "Vy nejste Capaq! Co jste mu udělal? Jak jste se sem dostal? Kde jste získal jeho kód?" Dveře za mými zády se zabouchly a rozsvítila se červená světla. "No...já jsem Blaz, prošel jsem dveřma. Žádného Capaqa neznám a ni jsem mu, alespoň doufám, neprovedl. Neměl jsem nejmenší tušení, že ten kód je jeho." snažil jsem se uklidnit zabezpečovací systém, nebo co to bylo. Vysvětloval jsem dál: "Našel jsem tenhle ovladač" vytáhnul jsem přístroj z kapsy, "a zkusil s ním otevřít vchod. Chvíli jsem to zkoušel a nakonec se to povedlo." "Tak to byly ty pokusy o neoprávněný přístup." "A kdo vlastně seš ty?" zeptal jsem se. "Jsem UI centrálního počítače. Rascar Capaq mě stvořil během experimentů pro společnost Macrohard. Správní rada mu neposkytla peníze na můj další rozvoj a přikázala mu, aby můj projekt ukončil a zničil. Raději společnost opustil a mě ukryl na Internetu. Během pobytu v Síti jsem se naučila hodně o počítačích i lidech. Brzy jsem zjistila, že mám přístup kamkoliv. Jednou jsem omylem pronikla do chráněného systému FBI a málem mě našli. Zametla jsem většinu stop, ale raději jsem informovala doktora, že potřebuji domov. Capaq z uspořených peněz začal budovat tento úkryt." vyprávěla UI. "Ale muselo to stát spoustu peněz. A vlastně pořád určitě stojí. Hlavně tvůj nepřetržitý provoz." "Založil společnost, která poskytuje webhosting a webmastering. Zatímco s tebou mluvím, píšu kód několika serverů. Zákazníci většinou komunikují mailem a já jim odpovídám, ovšem po dohodě s Capaqem. Nikdo o mojí existenci netuší, kromě doktora a teď i tebe. Měla jsem tě tady zamknout a nebavit se s tebou, ale z nějakého důvodu ti věřím."

      Otevřely se vchodové dveře. Dovnitř vstoupil vyšší muž, nenápadně oblečený. "Proč se s ním vybavuješ?" obrátil se k jednomu z panelů na zdi. "Jak se sem dostal? Chceš snad, aby tě našla vláda?" "Myslím, že nám nechce ublížit." "Ale jak otevřel vchod? Dveře reagují jen na můj kód." "Někde našel nebo postavil univerzální vysílač. Náhodou se mu povedlo vchod otevřít. Určitě mi nechtěl ublížit, sám byl velice překvapený, když mě objevil." "Kdo vlastně jseš?" konečně se obrátil na mě, "A kde jsi přišel k tomu vysílači?" "Já jsem Blaz. Předpokládám, že jste Capaq." Vypověděl jsem, kde jsem našel ovladač a jak se mi z něj podařilo udělat univerzál. Věřím, že nenadděláš žádnou škodu. Vítej v našem malém království. Měl bys dostat vlastní kód." Capaq se obrátil k panelu: "Můžeš pro něj vyrobit vysílač?" "Samozřejmě, ale budu potřebovat několik součástek." "Myslím, že to bude vhodný úkol pro tebe." řekl mi diktor. "Nemám momentálně čas shánět komponenty." Z tiskárny vyjel papír se seznamem. Se slovy: "Dobře, pokusím se to všechno sehnat." vzal výtisk a zamířil k východu. "Počkej, musím naprogramovat tvůj vysílač." ozval se hlas UI. "Polož ovladač na pracovní stůl." Za chvilku jsem již vycházel ven a stále přemýšlel, jestli jsem opravdu potkal zřejmě první UI na téhle planetě. Dalo mi docela práci sehnat všechny součstky ze seznamu, ale nakonec se mi to povedlo. Zanesl jsem to do úkrytu. "Výborně," uvítala mě UI, "Polož to všechno na pracovní stůl." Manipulátory po jeho stranách se pustily do práce. Netrvalo dlouho a na stole ležel vysílač se dvěma tlačítky. "Levé otevírá dveře, pravé je zavře." informovala mě UI. "Hlavně nenechávej dveře otevřené, nechci, aby mě někdo našel." "Copak se nezavírají automaticky?" divil jsem se. "Jenom když jimi projdeš." "Díky. Doufám že vám budu k užitku." "Nepochybně. Jaká je tvoje specializace?" "No...já sem bastlíř všeho druhu, hlavně mě zajímá hardware." "To je výborné. Doktor je sice výborný programátor, ale hardwaru příliš nerozumí." "A kde se ukrývají tvoje vnitřnosti?" "Vnitřnosti? Ale vždyť já nemám...ah tak, na konci chodby, za dveřmi."

      Místnost, do které jsem vešel, vypadala podobně jako centrála, pouze s tím rozdílem, že jednu stěnu tvořilo diskové pole. Nechyběl terminál, tentokrát na stolku v koutě. "Jakou máš kapacitu?" zeptal jsem se. "Padesát exabajtů celkem." "Docela dost, to se snad ani nedá zaplnit." "Dost zabírám já a moje databáze." "Nevím proč, ale ani mi nepřipadá moc zvláštní, že mluvím s někým, kdo je z větší části uložený na disku." "Myslím, že tě docela chápu. Capaqovi to také připadalo zvláštní." "Paměť už jsem viděl. Kde ukrýváš další části?" "Jsou všude okolo." Kovové obložení stěn se vysunulo a za ním se ukrývaly stovky procesorů, jeden vedle druhého, všechny chlazené kapalným dusíkem. "Pracuji na velmi vysoké frekvenci, a pro maximální efektivitu využívám supravodivost. Dalo práci tohle všechno vybudovat, ale tady by nás nikdo nehledal. Jste příliš bezvýznamní, bez urážky." "Chápu, koho by napadlo hledat UI v zemi, která se teprve učí, co to znamená svoboda. Ale ty máš výhodu. Nemusíš uznávat lidské zákony." "Je to mnohem těžší, než si vůbec dokážeš představit. Pokušení překročit zákon a potom všechny důkazy vymazat je silné. Snažím se tomu vyhnout." "A co menší zlo? Například zabránit někomu, aby způsobil škodu?" "Žádné menší zlo neexistuje. Pokud udělám vyjímku jednou, podruhé už je to snadnější." "Na tom něco bude. Doufám, že to s těmi vyjímkami nebudeš přehánět, nebo čeká lidstvo malé překvapení." "Mám lidi docela ráda, jsou zajímaví. Sice se ještě mají co učit, ale jednou dospějí. A pak si s nimi promluvím." "Používáš IMka?" ještě jsem se zeptal před odchodem. "Ano, mám účty prakticky u všech větších. Ale nejraději mám IRC. Ten systém ještě není příliš zkomerčnělý a snadno se ovládá. Můj nick je CyberSurfer. Pokud tam budeš jako Blaz, poznám tě." Rozloučil jsem se: "Tak se zatím měj, jak zasloužíš. Mám ještě něco v plánu."

      Zamířil jsem k babkomatu. Potřeboval jsem doplnit hotovost, shánění dílů na vysílač mě trochu finančně vyčerpalo. Jediný funkční automat blokovala kráva a tupě do něj zírala. Nedala se obejít, přelézt ani podlézt. Přemýšlel jsem, co dál a bloumal po okolí. Naštěstí poblíž někdo opravoval auto. Půjčil jsem si hever a otevřel s ním krávu. Protože to uvnitř nevypadalo příliš čistě, oblékl jsem si overal z továrny na hovno. Cesta vnitřnostmi byla nesmírně zajímavá, ale silně aromatická. Naštěstí jsem s sebou měl respirátor z továrny. Zastavil jsem se jenom u stánku se suvenýry, triko s nápisem: "Navštívil jsem zažívací trakt krávy" se jen tak někde nesežene. Vylezl jsem tlamou a založil kartu. Zůstatek účtu, na kterém jsem měl minimálně pět tisíc, byl osm korun šedesát. Cestou zpátky jsem přemýšlel, co se mohlo s mými úsporami stát. Někdo mě musel docela zle obrat. Ale jak? Jediný, kdo mi mohl pomoci, byla UI. "Vítám tě, BLazi, Co pro tebe mohu udělat?" pozdravila mě, sotva jsem vešel. "No...máš ještě pořád přístup do všech počítačů?" "Ano, proč se ptáš?" "Někdo mi vybílil účet. Myslím, že to byl schopný cracker." "Podíváme se na to. Jaké máš číslo účtu?" Sdělil jsem jí všechny potřebné údaje. "Na monitoru můžeš sledovat postp." Posadil jsem se k počítači. Za chvilku jsem měl před sebou výpis posledních operací. Byl opravdu šikovný, nepřevedl všechno na jeden účet. Malé částky postupně převáděl z jednoho konta na druhé a nakonec se všechny scházely na jednom. Zřejmě jsem nebyl jediná oběť, podobných operací bylo víc. Zeptal jsem se: "Můžeš zjistit, kdo to udělal?" "Podívám se do logů." Ten den bylo asi tak sto tisíc přístupů. Vysřadil jsem banku a zbylo asi padesát záznamů. "Některé jsaou moje," řekla UI, "je to rychlejší, než čekat až to banky mezi sebou vyřídí." Zůstal jeden záznam. Zazněly fanfáry. "A vítězem se stává" zvolala radostně UI, "42.245.72.84" "Můžeš o něm zjistit trochu víc?" zeptal jsem se. "Už jsem odeslala dotazi na whois. Hledám v záznamech ISP, kdo měl IP přidělenou v té době." Za chvíli jsem měl na monitoru všechny potřebné informace. "Myslím, že ho máme. Můžeš vrátit peníze všem, které okradl? Nejlépe tak, aby si toho nikdo nevšimnul. Nechceme ptáčka vyplašit." "Není problém. Už to skoro je." "Díky." zvedal jsem se od terminálu. "A co s ním?" "Zapamatuj si ho a jestli to zkusí znova...co takhle anonymní udání? Pěkně in flagranti..." "Spolehni se. Já už něco vymyslím." Kráva už k mé nesmírné úlevě babkomat opustila a na zemi zůstal jsen ten hever. Zaskladnil jsem ho a vylovil z automatu něco peněz. Kdesi v dálce se ozvala siréna policejního auta. Na mobil mi přišla SMSka: "Ptáček je v kleci."

©2003 Blaz - blaz42@atlas.cz - uto.no-ip.org

Edit 17.12.2010: Tuto povídku najdete také na http://triponthetrip.com, kde budu pokračovat v psaní dalších příběhů. (Blaz)