Prázdný pocit

Díky moc za kritiku......

Čiší z toho deprese a smutek, emoce jsou syrové, ale ta forma pokulhává....tedy bez tipu, leč s pochvalou:)

Snad... Tyhle pocity znám a jsou mi každým dnem bližší - opravdu pěkňoučký dílko - TIPík :-)

trošku nerozumím... zločin duše? a truchlí pro ten zločin nebo proto, že je sama (jen s tebou, protože je tvá a nikdo jiný do ní nevidí?)

Je to dost depresivní, rozumím prázdnotě duše, tuším, že jsi udělala něco, co jsi nechtěla, potom ses s tím nemohla srovnat. Jen málokdo má štěstí ve splynutí dvou duší, je třeba se s tím srovnat, když ono to člověku nedá a hlodá ho to a hlodá, nemám pravdu? Potom se začně chytat jako tonoucí stébla, ale to ne, je třeba spokojit se se svou duší a naučit se si vystačit sama, ale je to těžké, také to neumím.Jestli jsem to pochopila špatně, tak promiň, ale tímto dojmem to na mně působilo.

Je dost těžké to vysvětlit,ale ani já sama jsem se v sobě nedokázala vyznat a touto "básní" jsem se snažila urovnat si myšlenky a sepsat,jak to se mnou vlastně je.Nešlo o konkrétní čin(myslím tím podvod někoho jiného,nebo něco podobného),ale šlo o to,že jsem svými náladami,u kterých jsem nedokázala najít původ,ubližovala ostatním a hlavně,jak jsem zmínila,"mému milému",který se mi snažil všemožně pomoci,ale bohužel nepronikl do mého světa a poskytoval mi,jak se říká,medvědí službu".Teď je to ale úplně jinak,postupem času jsem díky němu našla druhou půlku své duše,tu,která bloudila v mém vnitřním světě a byla ztracená a nepochopená.Povedlo se mu to ;-) a touto cestou bych mu chtěla poděkovat. Jinak,děkuji mockrát za vaše názory...S pozdravem Barča.