Ego

Ego na sopce sedící

z výšin dívá se dolů,

skoro každý den v měsíci

vyčkává obdiv bohů.

Však problém se tu vyskytuje,

zde nabízí se otázka,

koho za boha považuje,

v tvrzení není nadsázka.

Tak sedí tam a hrdě čeká,

nohama do rytmu si pohupuje,

až sopku někdo zdolá,

ódu na sebe si pobrukuje.

Kdo zdolá ji, toho rekem označí,

hrdost svou tak obětuje,

ale dík dát mu nestačí,

neb shora dále pozoruje.