Jak to doopravdy bylo aneb smíření kreatonismu s evolucionismem

Najednou byl tím vším tak naštvaný, že zatoužil zjistit, jak to vlastně všechno bylo. Kéž by si to byl pamatoval! Takto mu nezbývalo, než učinit to, co v takové situaci kterýkoliv smrtelník – tj. vyhledat odbornou literaturu.

Pán Bůh se podíval, v které části světa je zrovna noc. Pak v té části vyhledal to největší město. Ve městě pak tu největší univerzitní knihovnu. Potom se proměnil v neviditelný svrask a takto maskován sestoupil na svět.

Vznášel se mezi regály plnými knih a hledal nějaký slovník či encyklopedii. Vida, tady něco je! Tak se na to podíváme….Buenos Aires, Buffet, Bugenhagen, Bugunti, Bugur-kale, Buguruslan, Bůh: Bůh jest sám od sebe nejdokonalejší bytost, která má nejvyšší rozum a nejlepší vůli, ale těla nemá (jako to, že ne?!!) a nad níž ani nic dokonalejšího býti ani vůbec pomysliti se nemůže….no, to je sice hezké, ale to není přesně, to co jsem hledal. Co píšou dál? Že Bůh skutečně jest, lze poznati podle učení katolického…HA!…Katolicismus: Jeden ze základních směrů v křesťanství…dobrá, tak tedy - Křesťanství: jedno ze tří světových náboženství (vedle buddhismu a islámu – hleďme, hleďme) vzniklo v polovině prvního století našeho letopočtu … bla, bla, bla,…základním pramenem je Nový zákon. Nový zákon? HerrJá – to je mi povědomé. Nový zákon, Nový zákon – tady: Nový Zákon – viz. bible. Už mě to vážně přestává bavit. Co to zase je, tohleto bible? Chm, chm, chm, kdepak to máme….tady: Takže nikoliv to bible a ale ta bible: …soubor všech svatých knih, které jsouce z vnuknutí a za přispění Ducha svatého (To jako mě?) od svatých mužů sepsány obsahují zjevení Boží a nazývají se společným jménem též Písmo svaté… No jó! A Bůh se prudce plácl dlaní do čela. Písmo svaté! Bible! Starý a Nový Zákon! Jak jsem na to mohl zapomenout! Jsem já to ale sklerotik! Tak honem, honem, kde máme nějakou tu bibli…

".....na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami se vznášel duch Boží…“ Jo, tak na to se dobře pamatuju. To byla ale vóóótrava!!!

I řekl Bůh:"Budiž světlo!" A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazvla nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.

I řekl Bůh:" Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!" Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý.

I řekl Bůh:"Nahromaďte se vody po klenbou na jedno místo a a ukaž se souš!" A stalo se tak. Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré. Bůh také řekl:"Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny a ovocnými stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese ovoce se semeny." A stalo se tak. Země vydala zeleň: rozmanité druhy rostlin, které se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny . Bůh viděl, že to je dobré. Byl večer a bylo jitro, den třetí.

I řekl Bůh:"Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci. Budou znamení časů, dnů a let. Ta světla ať jsou na nesbeské klenbě, aby svítila nad zemí." A stalo se tak. Učinil tedy dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo noci. Učinil i hvězdy. Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí, aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré. Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.

I řekl Bůh:"Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou." I stvořil Bůh veliké netvory rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. Viděl, že to je dobré. A Bůh jim požehnal:"Ploďte se a množte se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť se rozmnoží na zemi." Byl večer a bylo jitro, den pátý.

I řekl Bůh:"Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře." A stalo se tak. Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré.

I řekl Bůh:"Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí, i nad každým plazem plazícím se po zemi."

Bůh také řekl:"Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu, nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři i všemlu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu."

A stalo se tak. Bůh viděl,, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý.

Sedmý den bůh odpočíval.“

Co to je za hlody? Takhle to přece vůbec nebylo! Včil se mi to všecičko vybavuje. No jasně, vidím to před sebou, jako by to bylo teprve včera:

Byla věčnost. A furt byla věčnost. A ještě pořád byla věčnost. A v té věčnosti - věčný Já-Bůh. Ani jsem si to ještě pořádně neuvědomoval. Jak jsem tam jenom tak věčně trčel v nehybné věčnosti a věčné tmě, vůbec mi nepřipadlo, že Jsem něco jiného než ta fádní věčnost všude kolem. Byl bych si toho možná nevšiml dodnes (proč taky), kdybych se nezačal nudit. Ha! Zvolal jsem. Nudím se - tedy Jsem! Již z toho je patrné, že Svatá kniha hned od začátku notně přehání, když tvrdí, že na počátku bylo slovo. Jak vidno, nejednalo se tak úplně o slovo, jako spíš o citoslovce. Skutečné slovo přišlo až po něm, a nebylo ještě počátkem Světa, nýbrž počátkem Boha, tedy Mě. Začal jsem se nudit, tím jsem poznal že jsem, a tím, že jsem promluvil, oddělil jsem sám sebe od nekonečné mlčenlivé věčnosti.

Tedy Bůh poznal že je a že se nudí - respektive nejdříve jsem si uvědomil, že se nudím, a pak z toho logicky vydedukoval, že jsem. Protože kdybych nebyl, nemohl bych se nudit. Tomu se říká důkaz sporem. Od odhalení své identity jsem se vrátil zpět k prvotnímu pocitu - nudě. Ajta! Toto bylo nepříjemné. Jak jsem tak o tom nyní přemýšlel,nechápal jsem, jak jsem to mohl celou tu věčnost vydržet. Rozhodl jsem se, že už ani minutu. (Tím vznikla Má - Boží vůle). Načež jsem do toho bacil. (Velký třesk) A pak už to lítalo. Světlo, tma, hvězdy, planety, - Prásk! Jedna z těch nově vytřesklých planet mi padla do oka. Pálilo to a oko mi začalo slzet. Konečky prstů se mi podařilo planetku z oka vylovit. Začal jsem si ji se zájmem prohlížet. Nebylo to ještě nic moc. Jen taková beztvará hrouda žhavého magmatu. Tak jsem ji chvíli přehazoval z ruky do ruky, aby schládla. "Když už ji mám tady hezky v ruce, co si s ní trošku nepohrát? Konec konců, lepší Země v hrsti, než Jupiter o pár světelných let dál." A pustil jsem se do díla. Při tom jak chládla, tuhla, a já do ní modeloval hory, pohoří a údolí. Občas jsem si musel plivnout do dlaní, čímž vznikly první praoceány.

Když jsem si na vlastní kůži vyzkoušel spontánní tvořivou aktivitu, zjistil jsem, že to je dobré (teda rozhodně lepší, než věčná nuda). Jenomže Země vychladla, tvarovat už se nedala, tak co s ní dál? Pravda, mohl jsem ji zahodit a vzít si na hraní jinou, ještě vláčnou planetu. Ale to by bylo totéž v bledě modrém a já už dopředu věděl, že dělat pořád dokola jedno a totéž je stejná nuda, jako nedělat nic. Přemýšlel jsem a přemýšlel, lámal si hlavu, a při tom jsem, nic zlého netuše, vdechoval všelijaké ty jedovaté plyny a páry, které vznikají, když se do něčeho pořádně bací. Nakonec se mi z toho udělalo nevolno a zeblil jsem se jak amina. Bylo v tom plno kyselých žaludečních šťáv, takže z toho vznikla aminokyselina. To pro mě bylo zas něco nového, a tak jsem si to rovněž chtěl jaksepatří prohlédnout. Tenkrát jsem pochopitelně ještě nevěděl, že hrabat se ve vlastních zvratkách je pěkná čuňačina. Jak jsem se v tom tak prsty šoulal, brzy jsem zjistil, že se ty aminokyseliny dají docela dobře spřádat. To mě natolik chytlo, že jsem se tím vydržel bavit až do večera.

Pravda, moje první pokusy byly ještě poněkud alifatické, ale nakonec jsem tomu začal přicházet víc a víc na kloub, a nakonec jsem začal jednotlivým vzorkům dávat jména - glycin, alanin, serin, leucin, valin, methionin, isoleucin, cystein. Pak mě napadlo, že bych do toho mohl jen tak pro parádu vplétat rozličné prvky či sloučeniny, kterých bylo tou dobou na Zemi habaděj. Moje copánky a koberečky byly čím dál hezčí a složitější. Pak jsem nechal aminokyseliny na chviličku být, a začal jsem všelijak experientovat s tím, co už jsem znal. Různě jsem to všechno míchal a kroutil, až jsem najednou vykroutil takovou roztomilou spirálku. Zkoušel jsem ji sníst, ale byla moc kyselá. Tak jsem ji dal jméno kyselina deoxyribonuklevá. Líbilo se mi to. Viděl jsem, že to je dobré.

"Mňo, a teď bych to mohl všechno spojit takňák dohromady," napadlo mě. Vzal jsem tedy kousek DNK, krápánek ho přihnul, něco málo k němu přidal, a najednou mě šíleně rozbolela hlava a začalo mi kapat z nosu. Právě jsem stvořil první chřipkový virus. Viděl jsem, že to moc dobré není, a chtěl jsem virus zase hezky rozebrat a udělat z něj něco užitečnějšího, když tu na mě přišlo strašlivé boží kýchnutí. Můj první virus i všechny ty aminokyseliny a nukleové kyseliny, to všechno se tím kýchnutím rozlétlo po celé Zemi, zatímco já si musel na pár dní lehnout a hezky se vypotit. Když jsem se konečně jakž takž zbrchal, začal jsem se na Zemi pídit po rozházených aminokyselinách. Ale co to?!! Tady je řasa. A tady další! A copak se nám to tu mrská v oceánu? Není to prvok? Je to sakra prvok! Jak se to tak všechno rozlítlo a napadalo to do vody začalo se to všelijak míchat samo od sebe. Teď do toho ten virus a boží snopel a pot – no prostě, něco takového jsem vůbec neplánoval.

Co bylo dál? Tady v bibli se píše něco a Adamovi a Evě. Jo. Něco takového bylo, ale ještě předtím jsem si vypiplal takové roztomilé ještěrky. S těmato ale nějak špatně dopadlo. Proč, to vám neřeknu, kdybyste mě zabili. Ne, že bych to tajil, prostě si doopravdy nevzpomínám.