Tentýž večer v jednom bytě

Panelák svítil do noci několika bdícími okny. Jedno z nich patřilo jeho dvojpokojáku. Houpal se v křesle a četl noviny. Důkladně. Odstavec po odstavci, stránku po stránce. Pomalu se houpal v křesle. Nakonec jen tak koukal na tiskařskou čerň rozsetou na špinavě bílém podkladě. Minuty plynuly. Jeho oči se upíraly stále do jednoho bodu umístěného někde v nekonečnu a jeho mysl bloudila kdovíkde. Automaticky sáhl do kapsy, a vytáhla krabičku cigaret. Otevřel ji. Dotkl se jedné z bílých tyčinek. Váhal. Zavřel krabičku a odložil ji na stůl před sebou. Jeho zrak se přemístil na nový objekt. Chvíli zamyšleně seděl. Pak natáhl ruku, zlehka uchopil krabičku a pomalu ji zvedal ze stolu. Znovu ji otevřel. Chvějícími se prsty jednu cigaretu rychle vyklepl. Odložil ji, krabičku. Zkoumal cigaretu zrakem. Dvakrát ji po délce olízl. Zastrčil ji do štěrbiny bledých rtů. Roztržitě hledal po kapsách zápalky. Nenašel. Cigareta dopadla nedaleko novin. Vzdychl. Vstal. Podíval se na hodinky. Šouravým krokem přešel do kuchyňky. Otevřel ledničku. Vytáhl sáček s mlékem a sádlo. Z vedlejší skřínky vyňal chléb. Ukrojil si krajíc. Namazal sádlem. Posolil. Odnesl si jídlo do pokoje. Položil na stůl. Posadil se. Vzal do ruky chléb. Pomalu jedl. Jednotlivá sousta zapíjel mlékem. Jedl velmi pomalu. Dojedl. Podíval se na hodinky. V očích se mu zachvěl ohníček radosti:"Konečně." Chvatným krokem došel k černému tlačítku. Stiskl. Pokoj se naplnil studeným modrým světlem. Z obrazovky vyskočily lidské tváře. Muž dychtivě sledoval zprávy. Myšlenky přestaly bloudit v nekonečnu, a upnuly se urputně k svítícímu obdélníku. Pořady se zvolna střídaly. Divákovi pomalu klesala hlava na prsa. Zazněla státní hymna. Obraz se ztratil. Z reproduktoru se ozval šum. Muž se nepohnul. Smrdník spal.

V téže chvíli Romantik, rovněž sám, ale momentálně vnitřně docela spokojen, ve svém kumbále psal. Zhlédl právě jeden díl z úspěšného seriálu pana Dietla, a právě proto psal.

Stisknutím malého černého tlačítka
se uvede přístroj do chodu,
a pak můžete
(dle svých finančních možností)
strávit zbytek večera
buď barevně
nebo černobíle.
Spoutání sítí z elektronů
pomalu dospíváme –
z televizní obrazovky
sami sebe vzděláváme.
Náš obzor je patřičně stíněn
svítícím obdélníčkem –
hodně děti chodí brzy spát
(zároveň s večerníkem).
TVŠ! (televizní vysílání pro školy)
Hoďte rozum do kanálu,
pošlete ho do penze!
Nemusíte myslet sami –
za vás myslí televize!
TV Show!
Ospalá generace televizní
ztracená generace televizní
vemte rozum do hrsti!
Vemte rozum do hrsti!
Každý! Každý! Každý....