Co je to spravedlnost?

Jsou to bojovníci. Ale i pro ně existují určitá pravidla. Ale občas je třeba pravidla porušit, aby se zákon mohl prosadit.

Velký, do pasu nahý muž narazil zády do mříží ohraničující improvizovaný ring. Odrazil se, těsně unikl seku šavlí a kotoulem unikl šermíři z dosahu. Horko v zaplivaném skladu bylo ubíjející, stejně jako hluk a zápach. Shade pohodil hlavou aby setřásl pot z čela, přitom ani na vteřinu nespustil zrak ze svého protivníka. Pevněji sevřel těžký nůž se záštitou. Další útok, Shade se sklonil a šavle zařinčela o kov. Svalnatý bojovník se vrhl na šermíře, ten hladce uhnul a Shade musel zase do kotoulu, aby unikl seku do zad. Diváci zabouřili, někteří nechutí a jiní nadšeně ohodnotili Shadův únik.

Ten se na okamžik podíval na vyvýšené místo a jeho parťák mu pokynul.

 

Shaw šel do schodů, kráčel jistě a rychle, jako by sem patřil. Těžký glock nesl v ruce, volně podél těla. Schody tiše zaskřípali a Shaw šel v klidu dál. Vešel do dlouhé chodby nad nočním podnikem, u jedněch dveří stál velký chlap v obleku, který se po něm podíval. „Stůj, tady nemáš co dělat!“ zavrčel na příchozího kterému na úzkých rtech hrál slabý úsměv. Potom si obr všimnul pistole, ruka mu zajela pod sako.....

„Pfff..Pffff..Dvakrát sykla pistole s tlumičem, a obra náraz kinetické energie hodil do chodby a tmavý koberec nasákl krví. Shaw to pojistil kulkou do hlavy. Dveře byli zamčeny, nebyl čas na jemnůstky. Střelec dveře vykopl. Alarm se neozval, ani neměl. Eso dostal tolik peněz, že by se Shaw divil, kdyby to neudělal.

Rychle prohlédl počítač, přihrádky ve stole i trezor. Dostat se do něj trvalo Shawovy drahocenné minuty. A pak rychle vypadl, zadním schodištěm do úzké boční uličky kde měl schováno auto.  Podíval se na hodinky, teď by měl Shade bojovat. A musí stihnout si na něj vsadit. Zadupl plyn do podlahy.

 

Shade zachytil Shawův pohled a v duchu se usmál. Už nemusel zdržovat. Skočil proti šermíři, šavle projela jeho obranou a zařízla se mu do kůže na hrudi. Shade zachytil šermířovu pravici a jílcem nože v levé mu zlomil čelist. Na piliny dopadla sprška krve a zubů, Shade zlomil šermíři i ruku se šavlí a dal mu hlavičku. Šermíř šel k zemi. Zaplivaným velkým skladištěm zazněl řev a potlesk. Shade tyhle zbohatlíky z duše nenáviděl, boháči kteří si mysleli, že když mají peníze mohou obcházet zákony. Ano, opravdu mohli, každý mohl, jen když měl dost vlivu a peněz.

Jeho pohled se stočil na nalíčené paničky bohatých sráčů. Vyzývavě oděné ženy, vzhledem připomínající spíše laciné děvky než manželky boháčů, vypiskovali nadšením když vytryskla krev. Shade zavrčel, krev z hrudi mu skrápěla kalhoty a začala se mu točit hlava. Vyšel z klece do které vběhlo pár chlapů a odnášeli šermíře. Shada se ujala jedna mladá žena, ošetřovatelka a obvázala mu ránu. Přitom něco švitořila, ale Shade ji neposlouchal. Jeho pohled sledoval Mike Denvera, bratra senátora Denvera. Mike byl muž, který tyto ilegální zápasy organizoval. On a Shaw jej měli dostat.

 

„Pěkný, vyhrál jsi mě sto babek“ pochválil Shada jeho parťák Shaw „Ale proč ses nechal seknout?“

Shade něco zavrčel a pak se zeptal „máš cos chtěl?“

Shaw ztišil hlas. „Je nahranej.“ Shade stiskl pěsti a jeho hranatý obličej s krátkými vousy vypadal spokojeně. Stáhl si vlasy gumičkou a sledoval, jak do ringu jdou další dva rváči. „Hele, Duke“ upozornil Shade na nájemného vraha který v ringu cvičně máchl rapírem. „Jdeme“ řekl Shaw. Je pozdě a šéf určitě čeká. Nezapomeň na jeho srdce, nemusel by to napjetí vydržet.“

Oba muži se usmáli a vyšli ze skladiště do úzkých ulic. Začalo pršet a zatažená obloha dělala z města Seattlu ještě temnější místo než obvykle. Odpadky v uličkách  dotvářeli místní atmosféru.

„Nemáte drobáky?“ zachrčela jakási pochybná existence v plášti.

„Odprejkni“ zavrčel Shade, bolela jej rána. Nasedli do auta a vyrazili na velitelství.

 

Maxmilián Spawn byl velitelem FBI v tomto městě. Jeho podřízení mu říkali Velký Max. To byla velice přiléhavá přezdívka pro dvoumetrového muže s děsivě širokými rameny, velkým břichem a téměř nadlidskou silou.

Bylo pozdě a Max, když slyšel prásknutí dveřmi vzhlédl od počítače a odložil nakousnutý sendvič. Prosklenými dveřmi viděl dva muže jak se blíží jeho k jeho kanceláři. Viděl, že oba prohodili pár vtipů s pár agenty kteří pracovali, stejně jako on, přes čas. Dvacet pět hodin denně. Zavrtěl hlavou, venku se zablesklo, blížila se bouře. Za léta co tady pracoval se naučil poznávat nálady svých podřízených a nyní, když pohlédl do tváří dvou snad nejlepších agentů v terénu, poznal, že jsou navýsost spokojeni. Vešli do vnitř, Johnny podle svého zvyku bouchl dveřmi a Jimmi mu hodil na stůl svazek disket, slohu papírů a Johnnyho diktafon.

„Máme ho šéfe“ prohlásil tařka slavnostně Jim. Max se mu zahleděl do tváře, oválný obličej s ostrými rysy, hnědé vlasy na ramena, hladce oholen. Klasický vzhled tohoto muže. Vysoký štíhlí elegán, jako vždy v drahém obleku. Vypadal jako obyčejný muž kterých jsou stovky. Jen pokud mu člověk nepohlédl do očí. Bylo v nich něco zvláštního, snad děsivého.

Jeho partner byl jen o něco málo vyšší, dlouhé černé vlasy rámovali hranatý obličej s černýma očima z kterých vyzařovala tvrdost překonávající i diamant. Johnny měl jako vždy ocvočkovanou koženou bundu a úzké černé rifle. Ošoupané a děravé. Pohyboval se nějak ztuhle.

Max sevřel pěsti. „Jo, super!“ Udeřil pěstmi do stolu až papíry povyskočili. „Řeknu někomu, aby to odnesl k zpracování. Jime, napíšeš hlášení a chci i ústní podání. Johnny, ty zmiz zpátky ke svý práci. A teď vypadněte a nechte mě pracovat.“

 

„Johnny, máme problém“ ozval se z telefonu rozčilený hlas Jimmiho Cage v sedm ráno. Shade zaklel a vykulil se z postele. Venku začínalo kalné ráno podzimního dne a motorkář zaklel. Nesnášel brzká vstávání. Oblékl se a sešel dolů do lokálu. Kouřová clona už téměř opadla, o stoly se opírali unavení zarostlí chlapy. Noc byla asi krušná. „Zdar šéfe“ zachraptěl kdosi a Shade mu pokynul. Sedl na motorku a vyrazil, věděl kam má jet.

 

Shade zavřel oči a zhluboka se nadechl. Shaw, stojící vedle něj se usmál a chápavě na Shada pohlédl.

„Takže důkazy jsou pryč“ řekl klidně Shaw. „Někdo prostě došel do ústředí FBI a odnesl naše důkazy? Jen tak?“

Maxův výraz byl jasně čitelný. Zuřil, ale nedával to moc najevo.

„Tak, jen pár hodin poté, co jsem informoval nadřízené o důkazech, dostal jsem pokyny, spíše návrhy, ale vyplynulo z toho, že máme dát ruce pryč. Rozumíte? Další pokyny se týkají vás dvou. Máte dovolenou, placenou. Bylo mi řečeno, že na týden máte zmizet  z města. A tak zmizíte, Cagy, vy s ženou máte pěknou chatu kus od Seattlu. Vemte ji tam sebou. Johhny, ty si tam vem nějakou motorkářku a neukazujte se.“

Johnny se nadechl a Shaw viděl, že se schyluje k násilí. Johnny byl vždycky trochu impulzivní. Ale Shade se tentokrát ovládl.

„Tady máš svůj diktafon. Je vymazaný, ale máš ho.“ Hodil přístrojek na stůl.

„To ale není.....“

Shaw jej kopl do kotníku a Shade ztichnul.

 

Oba muži seděli v Shadově hospodě obklopeni známými zvuky a pachy. „To ale není můj diktafon“ řekl konečně motorkář.

Shaw se slabě usmál, jen pohnul rty, oči zůstali stejně chladné. Pustil jej.

„Johnny, Jime. Tento záznam okamžitě vymažte.

Nadřízení chtějí ukončit tento případ a je to rozkaz. Oficielně máte dovolenou. Odvezte tam svý holky, jako zástěrku. Máme tady zrádce. Chci abyste toho hajzla dostali, jasný? Máte ten týden. Ztraťte se na ulici. Oficielně o vás nevím a dávám ruce pryč. Je to jen na vás.

„Ten chlap není blbej“ ušklíbl se Shade.

„Tak jdeme“ zvedl se Shaw.  „Sejdeme se za dvě hodiny u Jefriho. Sbal si věci na týden.“

 

„Vždycky se mě tady líbilo. Je to pravej horskej vzduch“ vydechl Shade a kochal se pohledem na hory. Les krásně šuměl a z něj se ozývali zvuky života. Jessica a Clare už vybalovali věci v chatě.

„Je to pech že musíme v noci zmizet“ pokračoval Shade.

„No, zatím budeme hrát divadlo“ kývl Shaw. „Snad ženský udělají něco jedlého k jídlu.“

„Jess asi jo, ale jak vaří Clare nevím. Je to přeci jen městskej člověk.“

Shaw pohlédl na roubenou chatu a na chvíli zalitoval svého způsobu života. „Tak pojď“ kývl na partnera.

 

Modrý mercedes se hnal po neosvětlené ulici k Seattlu. „Tak já mám jít na dnešní zápas“ porušil ticho Shade.

„A ty navštívíš Denverův dům.“

„Tak tak“ přitakal Shaw který zásadně obstarával myšlení.

„A potom, ráno se sejdeme u chaty. Pohoda. A co když ten zrádce už řekl, kdo jsme?“

„Tak nás zabijou“ opáčil s klidem Shaw. „Nemusíš tam jít.“

„Podle mě to není chytrý.“

„To není. Je osm, v deset začíná boj.“

Shaw vyhodil Shada u jeho hospody a sám jel domů. Do domu vstoupil ostražitě, jako dravec. Něco se mu nezdálo, ale brzy nejistotu vypudil z hlavy. Sebral si černé hadry, kuklu a drobnou výbavu. Sedl do auta a vyjel.

Zastavil kousek od Denverovy vili. Pohlédl na hodinky, deset. Denver bude u zápasů, blíží se konec turnaje, to si nenechá utéct. Čtvrť boháčů, tak pěkně bezbranná. Dal vysílačkou pokyn Esovy aby spustil program.

Přehoupl se přes plot a nočními stíny vyrazil k domu. Uhýbal světelným skvrnám od pouličních lamp a světel z domu. Chladný větřík tiše šuměl v ozdobných keřích a téměř přehlušil kroky strážného, velkého muže se samopalem. Shaw pohlédl na svou pistoli s tlumičem, ale pak ji schoval. Náraz těla na zem či odražená kulka by mohli varovat ty ve vnitř. Počkal až strážný přejde a vyrazil. Shaw dával přednost střelným zbraním, ale rvát se uměl téměř stejně dobře jak Shade. Strážný, znuděný dlouhou službou si zapálil, zastavil se a kryl plamének ohně rukou. Náhle se mu kolem krku ovinula štíhlá, silná paže a strážný ztratil vědomí. Shaw jej zatáhl do keře,

A šel podél stěny. Zároveň zkoušel okna. Jedno nebylo zamčené a Shaw vnikl do vnitř. „Eso“ šeptl do vysílačky. „Veď mě.“

„Vyjdi ze dveří, chodba je prázdná“ špitl ve vysílačce hacker Eso který seděl před svými počítači pět kilometrů odtud. „Jdi dál, do prvního patra. Ne, stůj!“

Shaw slyšel kroky, ale ty minuli jeho skrýš pod schody. „Dobrý, čisto.“

Agent FBI vyrazil, schody byli kamenné a on se dostal nahoru během pár vteřin. Jasně osvětlená chodba mu vyhovovala, ve špatném světle se špatně střílí. Eso jej zastavil před pracovnou Mika Denvera. Shaw vytáhl sadu šperháků a vešel dovnitř. Alarm Eso vypnul na dálku a Shaw se mohl věnovat prohlídce.

 

Mike Denver byl vysoký, dobře stavěný chlap, vždy v bezvadném obleku. Nyní stál v zasklené kukani nad arénou, jejíž podlaha byla vysypána pískem. Lehce zvedl obočí, když viděl, jak do arény vstoupil velký motorkář, Shade. Jinak zareagoval podsaditý pořízek s dlouhými vlasy.

„Hej!“ uniklo mu. „To je Kash! Co tady dělá, byl odvolanej.“

„Copak pane Sulivane?“ obrátil se k němu Denver a zapaloval si tlustý doutník.

„To je jeden z těch, co sehnali ty materiály proti vám“ ozřejmil mu to Sulivan a vytáhl krabičku cigaret.

„Myslel jsem, že je o něj postaráno.“ Sulivan se nedal zmást zdánlivě mírným tónem svého chlebodárce.

„Ano, měl jet na dovolenou......“ chvíli pátral zrakem po divácích kteří právě zabouřili, když Shade provedl nebezpečný útok. Jeho soupeř, téměř stejně velký chlap se sekerou jej pořádně proháněl.

„Kde je Cage?“ zašeptal Sulivan. „Kde je kurva Cage?“

„Není to on?“ Mike mu ukázal fotku.

„Jo“ přitakal Sulivan.

„Tak ten se mě vloupal do pracovny v Nočním Ráji. Kde může být Sulivane? Na té dovolené?“

„Ne. Kash nikdy nepracuje sám. Nemá na to mozek“ ušklíbl se pořez. „Ne. Cage bude ve městě.....

„Dům“ zašeptal. „Cage je u vás v domě!“ vykřikl. A Kash měl odvést pozornost.“

Mike sáhl po telefonu a kývl na svalovce stojícího vedle něj „vem si pět lidí a venku chyťte Kashe.“ Svalovec přikývl a odešel dolů, kde Shade právě sejmul svého soka.

Mike mluvil rychle do telefonu a pak se obrátil k Sulivanovy „víš, kde má Cage tu chatu kde má být na dovolené?“

„Suliven se ušklíbl. „Do deseti minut to budu vědět.“

„Fajn. Pošlu někoho, aby se postaral o to, aby nás ti dva neotravovali.“ Denver se šeredně usmál. V duchu zuřil.

 

Shade vyšel ven a natáhl si kožené rukavice. Zastavil se mimo proud světla který šel ze dveří skladiště a zapálil si. Byl unavený a rána ze včerejška se ještě nezahojila.  Sledoval desítky aut které projížděli okolo a netušili, co se tady děje. Ani poldové.

„Ani se nehni parde“ zašeptal mu do ucha špinavý houmles a do boku se motorkáři zabořila dvojitá hlaveň.

„Mám upilovanou brokovku nabitou šrotem. Hoď se do klídku, nebo tě to rozmetá po celý ulici.“

Shade byl v klidu, ale jen okamžik. Z druhé strany ulice se ozval výkřik a chlap, který jej držel udělal chybu. Shade se pohnul, bokem a chytil brokovnici za hlaveň. Puška vypálila a sekané olovo prošpikovalo dvě auta a jednoho chlapa. I přes rukavice ucítil Shade žár z hlavní. Udeřil chlapa do krku pěstí, vytrhl mu pušku, přetáhl jiného útočníka přes hlavu. Zpoza rohu vystoupil chlap a vykřikl dvě slova. Shade se pokusil otočit se k němu, ale neznámá tíže jej poutala. Oči čaroděje rudě žhnuli a Shade se skácel na špinavou ulici.

 

Shaw zaslechl kroky které se rychle blížili a vzápětí i hlasy. „Jedna, zajištěna!“

„Dvojka, v pohodě!“

Shaw vytáhl pistoli, všechny dveře rozkopávali a tady jistě nebude výjimka. Postavil se přímo před dveře a odhadl chvíli, kdy se před dveře postavil chlap. Vystřelil čtyřikrát, s rozptylem, Za dveřmi se ozval výkřik. Další kulkou Shaw rozstřelil okno, vzal svazek papírů, strčil je za oděv a vyskočil z okna. Byli to tři metry, Shaw se skulil do kotoulu a vyrazil, kličkuje jako zajíc. „Tam je!“ zněli výkřiky a několik kulek jej těsně minuli. Shaw nestřílel, bylo by to zbytečné. Vylétla hlína, těsně před ním, další kulky se zabořili do stromu. Shaw se vymrštil na plot, kolem ucha mu probzučela olověná včelka a Shaw byl za plotem Běžel k autu, nasedl a vyrazil pryč. Za jízdy si sundal kuklu a pokusil se spojit s Shadem. Nic.

Zastavil v boční uličce, dost daleko od Denverova domu a poslouchal policejní hlášení.

Měl co chtěl, Mike byl tak sebejistý, že ty důkazy nezničil. Blbec.

Ale co když dostali Johnnyho? Napadlo střelce. V mysli mu šlehla myšlenka na zrádce. Jestli dostali Johnnyho, tak jistě ví, že on je jeho parťák. Znají jeho jméno a ví že má ženu.....

Když dospěl sem, stiskl rty. Klid, říkal si. Určitě do toho nebudou zatahovat i jeho ženu. Ale co když jo?

Jessica byla jediná bytost na světě, kterou Shaw miloval, tedy svým způsobem, ale přeci. Jestli se jí něco stane, ulice zrudnou krví. A Jess tam nemá signál.

Shade nebo Jess? Kam má jet?

Zadupl plyn do podlahy. Jess vyhrála. Ale prvně musí domů pro civilní věci.

 

Shade seděl svázaný na židli a kolem něj stálo pět chlapů. Byl v nějakém sklepě. „Ahoj Sulivane“ zachraptěl motorkář. „Moch sem si myslet, že to seš ty. Sráči.“ Dodal.

„Vy jste prostě nezmar pane Kashi“ řekl Denver. „Mohl jste si užívat dovolené, ale teď?“

„Tak mě zabij vole“ řekl laxně Shade. „Začínám se nudit.“

 

Shaw vystoupil z auta a pohlédl k chatě. Dole se svítilo, jídelna. Všechno se zdálo v pořádku, ale....

Vytáhl pistoli a vyrazil, nešel přímo, ne. Procházel okolo lesa, pomalu.

Zaslechl vzlyky a hrubý hlas řekl „ticho čubko, nebo tě zabiju.“

  Vykašlal se na opatrnost a vyrazil přímo k chatě. Kráčel klidným krokem, glock volně ve svěšené ruce. Před dveřmi se zastavil, zaváhal, ale vzápětí rozkopl dveře, pistole vylétla ........

A stanul před ústím dvou upilovaných brokovnic. Dva chlapy se na něj šklebili, ze dvou kroků nemohli minout. Z boku za ním se ozvalo cvaknutí kohoutku. „Nehejbej se Cagy“ poradil mu vousáč před ním, po tváři se mu táhli tři dlouhé, krvavé šrámy. „Nehejbej se a budeš žít.“

Za dvěma muži leželi obě ženy, jeho plavovlasá Jessica a tmavovlasá Clare. Šaty potrhané a Jim poznal, co jim udělali.

„Přišel jsi příliš brzo“ řekl vousáč. „Mí dva přátelé je ještě neměli.“

Shaw zavřel oči a pustil pistoli. Vzápětí jej chytli ze zadu dva rváči a svázali jej na židli, stejně jako obě ženy. Jessica vypadala na okraji zhroucení, Clare, i přes rozražený ret a podlitinu na tváři, se zdála vyrovnaná a v očích jí planula nenávist. „Tak zdar“ řekl s úsměvem vousáč. Zvenku byli slyšet zvuky vytékající vody a Shawův čich zachytil pach benzínu. Vzápětí jeden kanystr prolétl oknem se zvuky tříštěného skla. Venku vzplanuli první plameny a Shaw sebou hodil na zem, i s židlí. Rukama mu projela bolest, ale téměř hned se dostal k jednomu střepu. Zavrčel, když mu střep rozřízl kůži na ruce, řízl se ještě do prstu, ale provaz povolil. Agent se převalil ke stolu a vzal nůž. Zbavil se pout na nohou a osvobodil ženy. „Clare, vyjděte zadem“ poručil Shaw. Bylo zde děsivé horko, plameny venku tančili svůj ďábelský tanec smrti a Shaw se začal dusit. Zadržel dech, viděl, jak Clare odvádí otřesenou Jessicu zadem ke dveřím. Oheň pronikl i dovnitř a Shawovy začali slzet oči. Skočil ke skříni, sáhl pod ni a vytáhl skrytou pistoli. Rozběhl se a proskočil plamennou stěnou. Plameny mu vysáli z plic kyslík, ožehli vlasy i obočí. S drtivým nárazem vrazil do dveří a vylétl ven na verandu. Převalil se a spadl pod terasu. U jeho mercedesu stálo další auto, černý džíp a u něj stály čtyři muži. Jak si všimli Shawa, začali střílet. Jim poklekl a opětoval střelbu. Padesát metrů je na pistoli dost daleko, zvlášť, když je cíl ozařován jen mihotavými plameny. Shaw nedbal o žár spalující mu záda a střílel. Zasáhl hned první kulkou. Dalšími dvěma dostal Freda. John padl hned po něm, byl bez obličeje. Zbyl jen vousáč a Jim se zvedl a šel k němu. Vousáč vystřelil.......a minul.

A znovu, kulka minula Shawa o půl metru. Další byla blíže.

A Jim šel dál.

Další výstřel a kulka mu roztrhla oblek na rameni.

Zbývalo mu dvacet metrů.

Střela.

Patnáct metrů a Shawův obličej, krytý stínem byl bezvýrazný.

Výstřel. Ruka se vousáči třásla a měl poslední kulku.

Jimova silueta v záři plamenů působila démonicky.

Deset metrů. Pět.

Poslední kulka. Minul.

„Nééé!“ zařval vousáč. Shaw vystřelil a chlap šel k zemi s rozstřeleným kolenem. Druhá rána, druhá noha. Shaw měl ještě dvě střeli. Za ním se ozvali kroky dvou žen. Shaw obrátil pistoli pažbou od sebe a nabídl zbraň Jessice.

„Zastřel ho“ pobídl jí jemně, ale Jessica jen potřásla hlavou, nepromluvila. Shaw stiskl rty, jeho žena byla tvrdá, viděl ji zabít dva muže, tehdy v mrakodrapu když mu zachránila život....

Nabídl pistoli Clare která ji přijala.

„Paní, nééé!“ zoufale vykřikl vousáč. Pistole třeskla,  muž se svíjel a řval bolestí, Clare jej střelila mezi nohy. Mladá motorkářka jej chviličku sledovala a potom třeskl další výstřel, poslední a vousáč umřel.

„Clare, zavolej poldy a pak odvez Jess domů.“ Dál si jich nevšímal, posbíral zbraně, hodil Clare jeden zásobník a sedl do auta. Zuřil.

„Tebe Denvere už nezachrání nic“ zavrčel Shaw a zavolal známému čaroději Flashovy, aby Denvera našel.

„Sakra“ zaklel Denver a strčil mobilní telefon do kapsy. „Nemůžu se s nimi spojit“ řekl Sulivanovy. Nad nimi se ozval radostný řev, asi tam zase někdo umřel, napadlo Shada.

„Asi umřeli“ konstatoval a zašklebil se. „Jó chlapci, na Jima ste krátký.“

„Drž hubu“ zavrčel Sulivan a popotáhl z další cigarety. Nedával to znát, ale byl nervózní.

„Jedeme do Ráje“ řekl Denver. „Miku, zbav se tohoto“ kývl na velkého ramenáče. „Sulivane, ty pojď se mnou.“

„Jasně šéfe.“

„Tak kámo“ zašklebil se Mike a zamířil pistolí Shademu na čelo. „Řekni sbohem.“

„Chcípni.“

Sykla rána a Mike byl odmrštěn na Shada. Další tlumený výstřel dostal pistolníka stojícího na pravo. Mikovo tělo srazilo Shada i s židlí na zem. Stín stojící ve dveřích dostal posledního svalovce. „Tak mě kurva rozvaž“ vrčel Shade. Vysoký Španěl v černém plášti odkopl mrtvého Mika a osvobodil jej. „Říká se díky Duku“ slabě se usmál Španěl. „Jo. Dík“ Shade sebral svou bundu, mobil a zbraně. Přibral brokovnici s pistolovou pažbou od jednoho strážce a vyběhl po schodech. „Jedu do Nočního Ráje“ křikl na Duka. „Jedeš se mnou?“

„To se mě netýká“ odpověděl Duke. „Splatil jsem svůj dluh Shade, příště už pomoc nečekej.“

Za skladem zaburácela motorka a Shade se rozjel. Začalo pršet.

 

Shaw vstoupil do nočního klubu předem. Velkému skřetovy který pouštěl zákazníky strčil sto babek a byl tam. Okamžitě jej vtáhli zvuky a pachy obvyklé pro tyto místa. Velký bar, velké pódium a malé stoly které hostili dobrou stovku zákazníků. Dal si whisky, během jízdy sem se uklidnil. Flash se sice neozval s místem určení Denvera, ale jeho instinkt jej zavedl sem. Slabě se usmál, když se po pěti minutách rozsvítilo světlo v okně o kterém věděl, že Denver často používá aby se podíval, co se děje dole. Zaplatil, zamračil se na děvku která se na něj začala lepit a nevšímaje si jejích urážek, vyrazil ke schodům vedoucími do horních pater. Cestu nahoru mu zatarasili dva chlapi v oblecích, každý větší než on. Shaw, i když byl v boji beze zbraní téměř tak dobrý jako Shade, dával vždy přednost pistolím. Zabořil hlaveň glocku do břicha jednoho muže a zmáčkl spoušť´. Náraz z blízka vypálené kulky odmrštil muže na zábradlí. Druhý sáhl pod sako a Shaw jej střelil z druhé zbraně.

Kupodivu si nikdo ničeho nevšiml. Zatím.Na schodech, nahoře se objevil Sulivan a jak spatřil Shawa, střílel. Ten se neměl kam krýt a opětoval palbu. Nyní už zvuky výstřelů slyšet byli. Sulivan se kryl před palbou a Shaw dlouhými kroky vycházel do prvního patra. Ke střelbě se přidalo několik dalších střelců. Shaw se krátce podíval co se děje dole a usmál se.

 

Shade vešel do klubu o minutu později než Shaw a viděl parťákovu cestu ke schodům. Otočil se na velkého vyhazovače. Černocha. „Hej, negře! Zazpívej Luisána!“

„Cos to řek“ obrovský negr se narovnal, popotáhl se za sako a vzápětí inkasoval děsivý kop do obličeje který mu zlomil čelist, vyrazil několik zubů a odmrštil jej na jednu holku pocucávající sodu.

„Ty posranej hajzle!“ zaječela holka a vzápětí byl Shade uchopen ze zadu dalším černochem. Taky vyhazovačem. „Chcípneš ty bílej sráči“ zasyčel mu do ucha. „Ty rasisto“ ujelo Shadovy a vzápětí mu, ze země zdvižen, prokopl koleno. Vyhazovač se zhroutil a strhl Shada sebou. Ten se mu hladce vykroutil, kopem do hrudi odmrštil jiného vyhazovače, velkého vousáče, do středu parketu. A v té chvíli začal Suliven střílet z Uzi.

Ostřejší hosté sahali po bouchačkách a hledali východ. Ti měkčí zařvali a začali zdrhat. Kaleidoskop stále vrhal svá vražedná světla v děsivé kombinace a hudba se neztišila ani o decibel. Shade záklonem unikl otočce hubeného chlapa v obleku, kontroloval kopem při zemi, navalil se k hubeňourovy a srazil ho děsivou ranou do břicha. Veliký Asiat jej chytil za ruku, Shade jej kopl ze zadu přes kolena a pákou jej srazil. Přidal kopanec do hlavy. Další hora v obleku na něj běžela jak rozjetý vlak. V rychle se střídajících světlech vypadal nezadržitelně. Shade se mu vyhnul, zachytil ruku chlapa s řetězem, dal mu hlavičku, vytrhl řetěz a poslal jej k zemi úderem do krku. Hora se rozběhla znovu, ale jen do úderu řetězem. Ze zadu Shada chytil vousáč.

 

Shaw se překulil po zemi pokryté tmavým běhounem a střelil do hrudi muže s miniuzi. Skočil zase ke schodům. Minula jej kulka, druhá odštípla z dřevěného zábradlí dlouhou  třísku. Střelec slétl dolů, Shaw střílel lépe. Vyměnil zásobníky. Do střeleckého úhlu se dostal opět Suliven. Shaw se skrčil a dávka z agentovy zbraně mu málem pročísla pěšinku. Shaw minul, běžel do schodů a střílel. A dostal se tam. Praštil sebou na zem, nad hlavou mu zaburácela brokovnice. Sestřelil jejího majitele, zásobníky vypadli z pistolí.

Vymrštil se do předu za zapadl do nějakých dveří. Suliven opět střílel a společně s Denverem a třemi muži se stahovali. Kulky křižovali chodbu. Shaw zarazil do glocku poslední zásobník. Vyklonil se ze dveří a střílel. Minul. Běžel chodbou, zpoza rohu se vynořil chlap s brokovnicí, Shaw skočil do kotoulu, smršť broků mu prolétla nad hlavou. Agent zůstal ležet a střílel. Minul.

Vymrštil se na nohy, střelec opět vykoukl, minul, stejně jako Shaw. Ten vytáhl zásobník, tři kulky. Proklatě.

Chodbou za ním zaduněli kroky. Shade.

Oba muži vyběhli ven a viděli dvě auta odjíždět. Z jednoho se zablýskali výstřely. „Kdes byl tak dlouho?“

„Na chatě. Byli tam a dostali Jess.“

„Žije?“

„Jo, ale znásilnili ji. Clare taky.“

„Kurvy.“

Shaw skočil do svého auta a Shade na motorku. Nemuseli spolu mluvit, oba věděli, co dělat. Gumy zaskřípali a oba muži projeli kolem policajtů sjíždějících se k Nočnímu Ráji. Shawův mercedes byl rychlejší a rychle dotahoval černý chevrolet a červenou toyotu. Shade odbočil do úzké uličky. Shaw surově projel na červenou, začínalo se blížit ráno a lidé jeli do práce. Chevrolet se smykem otočil a z okénka spolujezdce se zablýsklo. Kulky se bořili do čumáku mercedesu a Shaw neměl čím odpovědět. Vylétlo okno, jiná střela zničila reflektor.

Auta se k sobě blížila děsivou rychlostí. Shaw se skrčil za volantem. Z boku houkla rána a na přední sklo chevroletu vystříkla krev řidiče. Shade zapumpoval a vystřelil znovu. Do kola.

Shaw strhl volant, s kovovým zvukem  se o sebe auta otřela. Shaw znovu smýkl volantem a obě auta se roztočila. Shaw to vyrovnal a prostřílený mercedes se vydal na další pouť.

V chevroletu se Sulive natáhl z místa spolujezdce a chytil volant. Nedbal krve která jej smáčela a strhl volant. Pozdě. Chevrolet nalétl v rychlosti do sloupu veřejného osvětlení.

Shade odklonil obličej od výbuchu a protůroval motor. Těžký harley vyrazil.

Shaw se blížil k toyotě, prostřeleným sklem mu dovnitř fučel chladný ranní vzduch. Shaw volal na centrálu pro posili, aby odřízli Denverovy cestu. Denver zase zakličkoval. Auta se hnala ulicemi Seattlu, nedbající na bezpečnost. Další zatáčka. Z vedlejší ulice vylétl těžký harley a Shaw pochopil, co má Shade v úmyslu. Dupl na brzdu, Shadovy se v ruce objevil malý váleček který motorkář v plné jízdě hodil před toyotu. Oslnivý výbuch vymrštil červené auto do výše. Při dopadu z auta pěkně zasršeli jiskry a po dvou kotrmelcích toyota přistála na střeše. Shaw vystoupil z mercedesu a blížil se volným krokem k toyotě ze které vylézal špinavý a otrhaný Denver. Ozvalo se houkání sirén.

Shaw přistoupil k třesoucímu se Denverovy a přitiskl mu ústí pistole na čelo. „Ne, ne“ koktal otřesený Denver. První paprsky slunce zaplavili ulici a ozářili Shawův bezvýrazný obličej. „Jime, ne!“ vykřikl Shade a do ticha rušeného jen houkáním sirén zaznělo klapnutí natahované brokovnice.

Shaw se zhluboka nadechl. „V base mu bude hůř“ pokračoval Shade. „Takový jako on tam trpjej nejvíc.“

„Ruce vzhůru, stát a ani se nehnout“ zaječel nějaký aktivní policajt a Shawovy klesla ruka s pistolí.

Náhle si všiml malé loužičky pod Denverem. „Hele Johnny, on se pochcal!“

 

„Si děláte kozy šéfe“ vyrazil ze sebe Shade stojící společně s Shawem v kanceláři Velkého Maxe. „Takže von je na svobodě a nic s tím nenaděláme?“

„Ano“ řekl Max na oko klidně, i když v duchu zuřil. „Nic na něho prakticky nemáme.“

„Ne?“ vložil se do toho Shaw. „Nic? Financoval a založil ilegální zápasy končící smrtí. Podplácení úředních činitelů, pokus o vraždu, navádění k vraždě a znásilnění. Daňový podvody. Co sakra chcete víc?“

„Do hajzlu!“ Max udeřil dlaní do stolu, tak, že všechny předměty na něm poskočili vysoko do výše. „Podplácení? Z toho nic nebude, zaretušováno. Podplácí všichni. Pokus o vraždu? Dokažte to. To, že to tvrdí Johnny je k hovnu. Soud chce svědky.“

„A co ti, co to přežili? Slíbili, že budou vypovídat.“

„Ne. Dva z nich zemřeli ve věznici, nehody. A ti další mlčí jak ryby. Ilegální zápasy? Máme jen hromadu papírů, ale není v nich ani jedno jméno které se dá ověřit. Že jsi to Jime našel u Denvera v domě, to nikdo nesežere. To se dalo zfalšovat kdekoli. Navádění k vraždě? Zase, nejsou svědci. Znásilnění? Je mi líto co se stalo tví ženě Jime, ale pachatel je mrtev ne? Daňový podvody? O tom nechtěl nikdo ani slyšet. Dostane pokutu. Hotovo, konec. K soudu ani nedojde. Dyť je to senátzorův bratr! Ten si nemůže dovolit skandál a tak sype peníze.“

Shade se zhluboka nadechl a Shaw poznal, že se schyluje k násilí. „To snad, kurva , není možný?“ zařval Shade.

 „To snad takový svině vyváznou ze všeho? Do prdele, to sme ho měli hned zabít? Já se na to vyseru. Dělám podělanýho agenta pro to že věřim v tento zkurvenej zákon. A bohatý si ho furt obcházej!“

„Nenaděláš nic Johnny“ řekl klidně Max. „Tak to prostě je.“

„A ty tlusťochu si sedíš v týto pohodlný židli a na všecko sereš. Díváš se jinam aby ti to místo nezebrali. Nejseš vo nic nepší!“

„To není pravda“ řekl mírně Max. „Pomáhám vám ze všech sil protože věřím v to co ty.“

Shade zařval, byl to děsivý zvuk a bočním kopem prorazil Maxovu skříň.Obrátil se na špičce nohy a kopem se shora zlomil Maxův stůl. Max se vymrštil ze židle. „Tak pojď ty motorkářskej sráči!“

Shade skočil a Shaw se bavil. Max odrazil Shadův kop, ustál druhý, mířený na žebra a udeřil motorkáře do břicha. Chytil jej za bundu a opasek, zvedl jej nad hlavu a prohodil ho oknem ven z kanceláře. Shade těžce dopadl, střepy zarachotili po podlaze mezi užaslými agenty. Shade se zvedl, tvář mírně pořezanou. Vešel zase do vnitř, dveřmi. „Život je kurva“ konstatoval klidně.

 

---