Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTMA
22. 12. 2003
1
0
1260
Autor
víla_Análka
Ač procházím se temnotou,
tak ty pořád jsi se mnou.
Musím překonat tu hrůznou tmu,
kterou bez tebe asi nezvládnu.
Ač přemýšlím co dělat mám,
tak k slovům mým se nedostávám.
Jdu tou tajnou uličkou
a divné zvuky ozývají se za mnou.
Už nedělám si naděje,
když teď neochráníš mě.
Pomalu se hroutím
a kolem sebe cítím
tu zimu ledovou.
Už slyším vlky
jak sbíhají se,
jak tesáky si připravují..
Jak ležím na té zemi,
tak celý život
promítá se mi.
A tak si říkám proč nejdeš za mnou a nepomůžeš mi.
Cítím se tak osaměle,
že ani nevnímám tu bolest.
bluebutterfly
22. 12. 2003
A tak si říkám proč nejdeš za mnou a nepomůžeš mi.
To moc bolí.Hlavně když si člověk zvykne,že má někoho,kdo by za ním přišel,ale on najednou nejde.
Možná jsem to ale špatně pochopila.