Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sepřítel
Autor
argo
V zžíravé touze, plácám se v tichu,
Prázdnotu ducha však popsat nedovedu.
Odešels s pláčem? V kajícném chvění?
Jens zanechal Cosi na prahu v rozechvění,
Prý na prahu touhy? Jsi poslem mé zhouby?
Tak proč plácám se na dně bez známky citu,
V němotě bytí.
Ze sna mne budíš v hábitu rozmarného opovržení!
Nemám vskutku již sil probrat se k ránu,
Jen každým dnem slábnu.
Ty hodiny ticha urvou mi srdce,
Svým tikotem bludným v rozplizlosti duše!
Buší a hřmějí jak poslové konce,
Kams odešel soku v té nezměrné touze?
Když zámky již padly a andělé bezkřídlí
Sbírají popel posledního chlácholení?
V marnosti bdění nutíš mne čekat,
Prý usměj se bratře, že vyrvals mne z pekla?
Počítám listí, po činech prahnu,
Když spoutaná ve snu se nezmohu k ránu…
Zavřel si dveře na petlici ticha,
Kde zvuky padnou pod tíhou světla.
Jen prozřít tu tmu a bolestně vzhlédnout
K těm děsivým tůním,
Kdes cos mrtvolně leží, nemaje jména.
Jak jemně se vpije do srdce ocel,
Jak bájný posel zmocní se pravdy.
Odvane přízeň, dopřeje procitnutí.
Jen podat tu ostří a zacelit rány,
Tak podej mi kudly, můj bratře v žití.
Ať procitnu k jitru v rozechvění svého konce