rozmluva

Proč nepíšeš o lásce? Tázal se mne kdysi přítel.

Neznám ji – zahřměla má slova.

Tak piš, jak jiní píší, moudře rděl.

Však neznám ani je, natož jejich psaní.

Proč tedy toužíš psát? Odvětil jemně.

Snažím se umlčet své tělo – stékala má slova.

Tak čin, jak jiní činí, on moudře rděl.

Nevím, jak druzí činí a neznám jejich cíle.

Proč tedy vlastně píšeš, a o čem to tedy?neznaje ničeho a nikoho?

Právě abych poznal – své umlčené tělo, bez lásky a cíle.

Tak přestal se mne onen muž moudře ptát a pohlédl sám v sebe.

A jeho dosud umlčené tělo počlo psát, neznaje nikoho ni cíle.