Na hezké nezapomínáš, si nepříjemné nechceš pamatovat

 

uzuuzuuzuuzuuzuuzuuzuuzuuzuuzuuzuuzuuzuuzuuzuuzuuzuuzuuzuuzuuzuuzuuzuuzuuzuuzuu

 

 

 

 

VÁNOČNÍ OBRÁZKY

 

uzu

u

 

 

 

 

 

  u Už let víc jak padesát uplynulo od dob válečných, od dob kdy mrtvé mrtvolné ticho a zavřená ústa spočívala v celé zemi. Nezbylo nikomu, kdo v klidu chtěl žít, než mluvit jak bylo nařízeno, nemluvil-li kdo v tónu tragikomickém, nemluvil nebo už nepromluvil. Nemálo bylo dobrovolných i nedobrovolných odchodů, jak vivisekcí zbavena byla plodnosti jakákoliv protivenství, ale i sama plodnost zmražena byla. Nové tradice vrchnost budovala c zemi, kde tisíce let vládli králové a žili následníci duchem věrozvěstů slovanských, a i když jejich jazykem zákony byly psány, o nich samotných nesměl nikdo mluvit. V zemi nesměl znít smích stejně jako modlitba, ani obrazů jejich nesmělo být tvořeno, či znameních, která sebou přinesli. Vzpomínky ač milé naše dětství provázejí, čas a doba přízní nakloněny nám nebyly.

         u Začal být nový řád budován a snad smrt dvou velikánů otevřela či uzavřela éru krutovlády tyranství a smrti. V těch dědinách jen ústy tiše a večer plynula řeč o tom, co kde a kdo byl a co pravil. Jen sem tam smělá ústa kazatelů v kostele potichu zazněla. K večeru, aby řád omezil lidem sdělit si své denní starosti a novinky, zhasínal elektrický proud. Výhoda dětí, že úkoly jsme nemuseli psát, když nebylo možno svítit, dospělým dal častokrát i čas v práci spát. A pak ani snad nikdo nikam nespěchal, když podzimní přišel čas a advent deštěm zkrápěl den, jen málokdo se vydal k vánocům dárky obstarat.

  u Může z nás někdo vzpomínat, že v chalupách se tenkrát stromek na děti rozzářil a Ježíšek, žel ten ne, musel přijít Děda Mráz, dárečky rozdávat? Nevzpomínám, že by Eda, Peťa či Cyra, Metyn nebo Bedřa měli pod stromkem dárečky. Spíš ráno jsme na roráty spěchali, po škole knížky hltali nebo hry všelijaké zkoušeli, ale bylo víc povinností jak zábavy. Často byť malý byl večer šel k řezníkovi do fronty postát. Potom na střídačku syn starší neb děvče až nakonec z rodičů nad ránem poslední střídající se masa dočkal. Náklaďák přijel po ránu a pak kus po kuse řezník odsekával flaksu, ať hospodyně chtěla či nechtěla. Na čas systému lístků v té době už dávno zapomněli, leč příděl i tak byl omezen a k flakse ještě kus salámu, pokud nějaký byl. Ber jak ber, jinak nemáš nic.

  u Měl-li však doma kdos pár slepic, husu či králíka a nedej snad prasátko. Pak sádlo, či vejce a krupon bylo zapotřebí odevzdat státu. Ten chudý byl a každý kus komisař venkovský prozkoumal, do lejster zapsal. Bývalo králíků dost a otec k neděli jednoho k obědu obětoval, kůži zpeněžil. Byly i husy, slepice a nějaké vajíčko. Matka načerno vyšila pár šátků či zástěru a koupila mouku, cukr do koláčů. Tak ani k vánocům nebylo potřeba nákupů. Ať si chce kdo chce vypráví o stromku, ty nebyly v rodinách, leč později, když bohatší u hajného ozdobu vánoc koupili, otec můj pokaždé pár dnů před Štědrým dnem, spíš až v týž den z lesa malý stromeček ukradl. K tomu napodruhé přinesl dubec, soušku, aby vedle trochy lignitu z přídělu bylo čím v kamnech zatopit.

  u Cukroví jsme pekli moc. Načerno se napálilo i lavórovice a víno bylo jak podíl za letní práce od sedláka za vyrovnání. Matka napekla linecká, pak se zdobilo ořechem, sněhem, marmeládou slepovalo, z ořechů byly úly, medvědí tlapky. Slavnostnější byly trdélníky nebo výjimečně korýtka. Nebývalo výjimkou, že byly napečené koláče. Na nový rok se smažily koblihy paprčáky bez náplně. I ozdoby se připravovaly na stromek v adventu. Kostky cukru, nastříhané papírky, ořechy ve zlatě, jablíčka, voskové svíčky na žabičkách. Později byly i prskavky, i když jen malé. Betlém jsme měli s mechem a pár figurek všelijak pomíchaných.

  u Štědrý den patřil půstu, ráno poslední roráty, dopoledne jsme byli ve škole a když jsme přišli domů, nebylo navařeno, odpoledne jsme šli opět do kostela ke zpovědi, večer jen polévka a krajíc chleba. A až kdysi později, to už jsem nebyl dítě, matka přivezla z Hodonína kapra, na Písečném prodávali živé. Mražené nebo kuchané nikdo neměl. Večer se chodilo po návštěvách a zpívaly se koledy, Na Poddvorově strýček Ludva Popovský hrál na varhánky i do tlampače a lidé slzeli. Bývaly doby, kdy i muzikanti zahráli koledu pro celou dědinu. Chasa se procházela před půlnoční a zpívala do noci. Potom šli všichni na půlnoční. Bývala Rybova, regenschori Pavel Janeček ji nacvičil se Svatováclavským sborem a hraje se podnes i po jeho smrti. Sbor a orchestr zná sice i jiné pastorální kompozice, ale slavnostní mše se hrála pravidelně. Kostel býval plný. Hodně lidí chodilo i na půlnoční ke svatému přijímání. 

  u Na hod Boží sloužil kněz tři mše svaté a na všech bývalo plno. Brzo ráno chodily hospodyně, aby měly dost času na vaření slavnostního oběda, uvaření šišek, masa. Stařenka vařívaly úděné s hnědou omáčkou a šiškama. Uzené bylo ze zabíjačky, nebylo-li, což bylo většinou, zabili stařeček králíka nebo slepici. Dostala-li stařenka kus flakse od řezníka, bůček nebo žebro, pékávala maso spolu s králíkem, ale slavnostnější byl králík na smetaně. Hnědá omáčka byla nejběžnějším pokrmem k masu pečenému, uzenému a často i k drůbeži. Stařenka měla připravenou zásmažku, tu povařila s trochou vývaru z polévky a okyselila octem. Podávala se zvlášť v kastrůlku, maso a šišky dávala do talíře po polévce, obyčejně vývaru z masa a s domácími krájanci. Nudle to byly dobré, z mouky a vajíčka je dělávala do pytlíku a potom přidávala podle potřeby do polévky. Svátkem bylo, když jsem dostal od některého sedláka obúk, to byly živé hrozny, uchovávaná na trýbu vinné révy i s listy ve sklepě až do vánoc.

 u Stařeček a já jsme chodili na hrubou, což bývala mše o desáté, zpívaná. Stařenka říkala, že Pavel, učitel, bude hrát jak když kočku tahají za ocas. Ministranti byli nastrojeni v krojích a sloužilo jich někdy i šest a zpěvačky zpívaly koledy a orchestr hrál onu zmiňovanou Rybovu vánoční mši. Pan farář zpíval texty latinsky a ministranti odpovídali také latinsky. Byla to skutečně nádherná mše s kázáním o všelijakých příhodách a hlavně o poslušnosti Pána Boha a také pan farář čítával všelijaké pastýřské listy. To byly všelijaké výzvy k modlitbám, návštěvě kostela a tak. Kostelník Hunča chodil v komži s červeným krejzlem a do zvonečku, červeného pytlíku s malým zvonečkem vybíral peníze.

 u Slavnostní mše trvala nejméně půldruhé hodiny, ne-li déle, podle toho, kolik lidí šlo ke svatému přijímání. Nejdřív se podávalo děckám, potom přistupovala chasa, ta měla své místo také na kůru, odkud se scházelo dolů po točitých schůdkách do žebráčky a odtud do kostela. Ženáči seděli na oratórce a ti museli obcházet celý kostel, protože vchod tam vedl z venku od fary. Když bylo po příjímání, zaznělo už jen knězovo rozloučení a poslední písnička. Zpívali jsme všichni a kostel burácel Narodil se Kristus pán, veselme se a bylo to moc a moc krásné. Ale to už jsme pospíchal z kostela a ani jsem s nikým moc nemluvil, měli jsme všichni hlad a pospíchali jsme domů.   

  u Stařenka měla už polévku vařící na plotně a hned nalévala do hlubokých talířů, když bylo maso, polévka byla bez jíšky. Uzené s kynutým knedlíkem se podávalo do stejného talíře a jen místo lžíce jsme měli vidličku. Tou se maso uždibovalo a pojídalo. Knedlík se omáčkou nepoléval, ale kousky se rovněž napíchly na vidličku a smáčely v omáčce, umístěné uprostřed stolu v kastrůlku pro všechny. Oběd se zakončil koláčem nebo pečeným cukrovím a zapíjel vodou ze studny, i když byl venku mráz. Stařenka měla stát vodu v kýblech za dveřmi v předsíňce a tam často zamrzala. Jednoduše vzala hrnek, led rozbila a nabrala vodu, někdy ji trochu ohřála na sporáku. Jindy vařila čaj nebo sušené. To stávala ve větším hrnku často na sporáku celé dny.

  u Sváteční den obědem nekončil, obyčejně jsem se stačil najíst a brzy bylo nutno znovu navštívit bohoslužby. V domku bylo pořád co dělat, drobné práce se nevynechávaly ani v neděli a třeba přinést vodu v kýblech ze studny, to byla pravidelná činnost kluka, který dokázal kýbl těch pár metrů unést. Ale nádobí umývala stařenka, potom jsme všichni šli na požehnání, stařeček ale často nedošel dál než k Bařinovi nebo do hospody. Hrával desetníkový mariáš, nejspíš však si poslali Mařenku pro pivo a hráli jen tak o sirky. Otec chodíval do hospody i dopoledne a místo na hrubou, tak se říkala také velké mši, šel na hrubou, což se také říkalo na panáka. Odpoledne s maminkou šli do hospody na kávu s rumem a otec si dal několik piv.

  u Já jsem musel do kostela na odpolední pobožnost, bývala sice krátká, ale byla to povinnost. Jediná příjemná vzpomínka na požehnání, jak jsme říkali pobožnosti byla ta, že jsme si krásně zazpívali nádherné koledy. Fungovalo to pořád. Varhany burácely a my kluci jsme doslova řvali Narodil se Kristus Pán… a bylo to opravdu nádherné. Od té doby jsem nikoho tak krásně a vskutku emocionálně zpívat neslyšel. Taky Veselé vánoční hody byly oblíbené, ty další už se nedaly tak krásně hulákat a to nebylo ono. Zpívalo se jich dost, protože při odpolední pobožnosti bývala ofěra, což znamenalo obejít oltář, vložit peníze na misku a políbit kříž, který pan farář pořád otíral zdobenou rouškou. Chodívalo hodně lidí a vybíralo se na všechno možné, i když si myslím, že z peněz, které fara odváděla, byly podporovány i aktivity protináboženské.

  u Stejné drama svátku se odehrávalo na Štěpána. Označení jako Druhý svátek vánoční byl pro nás zcela neznámý.  Bylo to prostě na Štěpána a hotovo. Šlo se zase do kostela a odpoledne po požehnání bývala tancovačka v sále u Holubců. Byla to trochu větší místnost pro dědinu o dvou a půltisících lidech hodně malá. Hrálo se tam divadlo, bývaly tam svatby, plesy a všechny tancovačky. Štěpánská zábava bývala první muzikou po adventu, v padesátých létech myslím, že ji mládež také někdy nepořádala pro dosti vzrušené politické události.

  u Období, kdy zemřeli oni velikáni Stalin a Gottwald, bylo charakteristickým pro združstevňování a na dědinách to nebylo zrovna přijímáno s velkým nadšením. Situaci nezlepšilo ani vypínání proudu, omezené dodávky potravin a prázdné obchody. Kdo měl sad ať už meruňky nebo cokoliv, byl boháč. My jsme mívali dost jablek, otec přivezl vždy na kole nejméně deset dvacet kilo, sbíral je nebo spíš nakradl podél silnic, když jezdíval jako závozník v Naftových dolech. Měli jsme tak dostatek nasušených k vaření sušeného neboli kompotu pro odpolední siesty tetiček a stařenek.

u Ony svátky byly také obdobím návštěv. Na Hod Boží se chodilo jen k nejbližším příbuzným. Sedělo se, popíjelo víno, ženské sladkou a podávalo se cukroví nebo taky jen již jmenované sušené. Stařenku občas navštívila některá ze sousedek, aby si za pár vajíček nebo hrnek sádla nechala namastit záda. To jsme musel z domu, protože stařenka dotyčnou položila na gauč v kuchyni a s trochou sádla jí masírovala záda.

  u Bývalo-li jen trochu slušnější počasí a to o vánocích bylo asi jen výjimečně, šli jsme se klouzat a klzačky bývaly nádherné. Byl to požitek jezdit na botách pár metrů z malého břížku u mlýna nebo jít na saně ke starej studni. Lyže neměl v dědině téměř nikdo. Viděl jsem od truhláře Herky krásné dvoumetrovky s nádherným vázáním v kůži, to byl mistrovský kus. Určitě už se v dědině nenajdou a je škoda, že tak muzeální exkluzívní kus zmizel. S Edou, mým nejmilejším kamarádem jsme chodívali někdy do polí a trhali zmrzlé švestky, jindy jsme nacházeli o hrozny a to byly opravdové pochoutky. Oskoruše byly již opadané, ale najít bylo možné i jablko a nejsladší byly trnky, plaňky.

  u Živo na Štěpána bývalo pod búdama. Po Čaganov přicházeli hospodáři a v té době zrovna moc kvalitního vína nebývalo, ale koštoval se chorvát, dnes víno už téměř zapomenuté, vyrobené z jakési dovezené americké odolné odrůdy. Byl to druh řízného vína, mělo zřejmě hodně kyselin a ještě víc alkoholu, bolela po něm hlava, protože opilost se dostavovala velice rychle. Ale pila se také kvalitnější vína a byli hospodáři, co měli dobrý ryzlink, soviňon či veltlínské. Pilo se spíše víno tvrdší a červeného jen málo. Většinou se nesladilo, ženám se víno obyčejně dávalo jen ochutnat, ale chlapi ti ochutnávali a popíjeli pořád. Tehdy se začaly také dělat velké obchody s vínem a hlavně se zjistilo, že může být vedle slivovice dobrým mazacím prostředkem. Všude, kde se jím namazalo, tam to krásně fungovalo.

  u Mezi svátky, ale pak i po celou zimu jezdívali sedláci mlít do mlýna zrní. Stávalo tam i několik povozů s pytli zrní. Vzpomínám i na košatinu, připevněnou na sanicích a taženou koňmi, stařeček říkával, že koně se musí i v zimě prohánět, že nemohou jen stát v maštali  Po Štěpánovi bývaly hojně mysliveckým sdružením organizovány hony. Stařeček chodil nahánět a pokaždé přinesl domů zajíce. Stařenka ho nechávala viset v předsíni, aby se uležel a pekla ho na Nový rok. Býval na smetaně skutečnou pochoutkou. Smažívaly se také řízky, ale to jen když náhodou měl řezník maso.

  u Veliké veselí nebývalo ani na Silvestra. Byla tancovačka, poslouchalo se rádio, ale šampaňské nikdo nepil, pilo se domácí, čemuž dodnes staří hospodáři dávají stejně přednost. Na chlebíčky byly snad jen domácí klobásy a stejně hospodáři a chlapi měli nejraději kus špeku nebo oškvarky. S křenem to bývala pochoutka. Uzené, když bylo studené, podávala se slivovicí, ale často v búdách se jedlo jako večeře a zapíjelo bílým vínem. Po Novém roce začínaly již plesy a hojně časté byly svatby. V zimě se zabíjelo a maso se nekazilo. Také napadl první sníh a deštivé vánoce byly zapomenuty, stejně jako povinnost dvakrát navštívit chrám Páně. Připadl-li Hod Boží na všední den, pak se šlo do kostela v neděli, dvakrát v týdnu a opět v neděli a to na dětské duše bylo až moc modliteb a moc bohoslužeb.

  u Nemocní jsme nikdy nebývali, doktor byl v Hodoníně nebo až v Kyjově a nemocnice také. Do dědiny, nikdo nejezdil, léčil, kdo jak uměl. Všelijaké bramborové, tvarohové obklady, černá mast, jodová tinktura, rodila porodní bába. Říznutí nožem se zafačovalo, větší úrazy se vozily do Kyjova. Nejčastější medicínou byla slivovice, děcka dostávala čaj a nejvýš acylpyrin. Lidé umírali i když nemuseli. Jen proto, že lékař byl daleko, jen proto, že nemocnice nebyla a i těžce nemocní zůstávali doma.   

  u Krásu těch let a vánočních svátků vážíme přes lásku svých nejbližších, svých milovaných, vzpomínáme osobnosti, které dokázaly udržet tradice. Zapomínáme na chudobu, na nedostatky, a v bohatosti duchovního života a v bohatosti kulturních tradic, uchovávaných každým z dědiny spíš najdeme vzpomínky radosti, vzpomínky svátků nejmilejších.

200212267

 

 

 

 

uzuuzuuzu

uzuuzu

uzu

u

 

---