Svítání [2.verze] (02.01.2004)

Odpovím některým z vás na otázku, ještě než ji položíte. Proč některé své básně upravuji a znovu je nabízím k přečtení? Protože říci o nějakém dílu, že je hotové – konečné, to mi zní jako říci, že je mrtvé. Proto některé své básně upravuji ku své větší spokojenosti, k pocitu, že takto se mi bude báseň líbit víc. Proč ale znovu nabízím k přečtení báseň, která se může na první pohled zdát stejnou? Kde třeba pozměním jen některá slova, kde třeba jen vynechám větu? Zavřu oči, přičichnu si k růži a ten pocit bude krásný. Ale co zítra? Zítra bude tatáž růže již jinou – květ se rozevře trochu víc … upadne list … a já vím, jak voněla ta včera a vím, že přičichnu-li si dnes, nepoznám rozdílu. Ale zároveň vím, že ten pocit z vůně, bude opět krásný. Proto budu vědět, že důležitý je POCIT, jaký ve mně báseň vyvolá. Ne to, jestli a jakého měla předchůdce. Proto znovu nabízím poupravené verze mých básní, aby znovu budily POCITY, pro mne doufám že lepší. S.