Ztracený námořník

Tak jako vítr bije do plachet

tak i mě tak samotného

žene víra v lásku vpřed

snad ke břehu dorazím

i když sám

hlad a žízeň porazím

pořád doufám v ostrov v dálce

hladový teď usínám

pořád myslím na to zdali

žiji nebo umírám

ve snech se mi opakují

představy že doma jsem

se svou ženou také s dětmi

veselím se celý den

realita je však jiná

na moři a unášen

bez jídla pití chlad a rýma

tohle není ten můj sen

probouzím se vidím světlo

ale né já umírám

počkat ale cítím teplo

a tak oči otvírám

Ale né já fakt žiji

vidím ostrov

Sicílii.

A v tu chvíli plný sil

k cíli já jsem vyrazil.