Soumrak

Soumrak

  Velké město se pomalu oblékalo do nočního hábitu a pouze pár drobných světel prozrazovalo, že město není tak mrtvé a temné jak se na první pohled zdálo. 

   Jan a Jana. Nezasvěcený by řekl, že milenci, ale hluboce by se mýlil. Jan a Jana, milenci, bratr a sestra? Kdepak, dva lidé, které spojilo toto velké a šedivé město. Dva lidé, které svedla tragická nehoda, možná osud. Ne, Jan a Jana byli pouze hříčka nevyzpytatelné přírody. Svedlo je dohromady neštěstí druhého. Oba ve svých 60 letech, na počátku soumraku života, přišli o to nejcenější co měli, o své blízké. 

   Při tragické nehodě to byli oni dva kdož přežili, museli se dívat jak jim zlá smrt bere kus života, část jejich já zemřelo a  jejich srdce krvácí.

   Oheň, ten nezkrotný živel, napadl jejich obydlí a jediné co zbylo byl popel, který ještě po tolika dlouhých dnech vířil ve vzduchu a připomínal zkázu štěstí dvou lidí. Říká se, že vše se rodí z popela. Tito lidé v popelu vše ztratili a přesto dále věří na zázraky. Možná se ptají, proč já? Co zlého jsem udělal, že je osud tak krutý. Možná jen, že se osudu vysmívali, možná jen ho pokoušeli, kdo ví. Možná jen, že osud chtěl, aby Jan a Jana byli spolu. Ale proč si vybral takovou daň, proč muselo tolik lidí zemřít. Pro budoucnost a nové štěstí těchto dvou lidí? Otázky a odpovědi. Jen to je kolem těchto neznámých lidí v tomto šedivém městě.

    A tak teď kráčí ruku v ruce a hledají štěstí, které jim osud vzal a pouze soumrak jim dává pocit, že není proč se dál života bát.