Perníková chaloupka

Perníková chaloupka

Žili byli dvě děti-Jeníček a Mařenka.
U nich byla v podnájmu příšerná to stařenka.
Jednoho dne šli do lesa nakrást trochu dříví.
Na stromečku pod lesem už dozrávaly slívy.
Šli do lesa na houby, i když žádné nerostly.
Kdyby dodnes hledali,snad by mechem zarostli.
Táta volá na děti.Trvá to dlouho asi.
Na hlavě mu vstávají dva zbývající vlasy.
Po čtvrt hodině volání už nemá na nic sílu.
Nechal dříví u lesa co kdyby dostal kýlu.
Doma čumí na Riskuj a láme si stim hlavu.
Pokud děti nenajdou snad půjde na popravu.
Děti zatím pobíhají po lese jak lišky.
Ze shora je bombardujou z borovic to šišky.
Jeník vylez na smrček a něco v dáli vidí.
Je to nejspíš Václavák a na něm spousta lidí.
Rozhlédne se doleva něco zase vidí!
Je tam chýše s okýnkem a před ní někdo sedí.
Myslí že jdou domů a mezitím jdou k bábě.
Bába sedí před domem a spravuje si hrábě.
Sedí si tak na střeše a okusujou perník.
Honza něco ucejtil bude to nejspíš zelník (zelák).
Bába doma a ořejvá si pro sebe své žrádlo.
Venku trochu pokrapuje jde uklidit prádlo.
Bába vidí na střeše jak děti něco žerou.
Je to perník staletej-snad se neposerou.
Strčila je do klece Jeník dostal sračku.
Babka z dálky nadává a jde startovat pračku.
Po tejdnu je dost vykrmen a bába ho chce upíct.
On však bouchá do klece a chce z ní rychle  utýct.
Došli všichni k peci, když Jeník dostal nápad :
“babi sedni na lopatu mi nevíme jakpak.“
Potom strčil do lopaty až mu prdla kšanda.
S bábou  hezky zatopili,byla to nejspíš švanda.
Takhle končí příběh ten,bába je na kompostu.
Za rok navštěvuje chýš přes dva tisíce hostů.
(LSI,11-12.7.1999)