S B O H E M   Š K O L O

Ať bylo mě i jí tak patnáct let,

Brtnickým údolím jsem si jí ved,

byla krásná to vím a já měl strach jak říct,

když na oknách špínu má velkou jako hrách.

R.Sbohem školo nech mě jít,

    nech mě jít, bude klid,

    žádný jídlo nespraví ty mý nohy toulavý,

    já tě vážně měl moc rád,

    co ti víc můžu dát,

    nejsem žádnej ideál, nech mě jít o školu dál.

A tak šel čas a já se toulám dál,

v kolika školách jsem takhle stál,

hledal slůvka co jsou, jak hojivej fáč, každý ví,

co jsem to zač, že přináším školám jen pláč.

REC. Já nevím, kde se to v člověku bere, ten neklid, co ho tahá ze školy na školu, co ho nenechá, aby v klidu dostudoval, jako většina ostatních i já, bych se usadil, abych dělal jen to, co se má a říkal to co se ode mě čeká.Já prostě nemůžu zůstat na jedný škole, nemůžu, opravdu, fakt.