Drobnota ke kosti

...po Spalovači mrtvol...:)

S elegancí si proleptám

pleš svou touhou,

aby se už zalekla

veš nad strouhou,

rýhou, pěšinkou

ve vlasech.

Hold, sama ti nedá se

a v začátku se třese,

tak ať už je konec hmyzu,

parazita v lese

mých tvých vlasů.

.......................................................................................................................

 

Ve znamení blanokřídlích,

na vážkách

mezi rybníkem a rákosem,

zvolím si porost tam,

kde na sklonku léta tě

zlehounka ubodám.

 

Malým a rezavým

nožíkem na křoví.

A dodám jedních dechem,

že mechem přikryju ti tva - a - ář

(do měkka,ááách)

Má lásko, co se děje?

Vždyť ty nedýcha -a - áš!

 

Nevim.

Třeba bude líp, když pod sluncem,

co ti, želbohu, už tmavne,

usměju se na tebe, budulínku,

v téhle chvíli lehce zrádné

a třeba ti tak

povolím tlak

vyvalených bulv, víš?

Ne. Nene. Ty. Tyty! Pssssst.......................................................

 

Takže?

Ty můj ušatý kloučku,

kdepak jsi?

Já vím,

už dlouho čekáš

tam na paloučku

na taxi.

---