JAK?

Srdce, kříže, piky, káry,

Každé barvy třináct kusů.

Dva až deset, duše cáry,

Pár obrázků, minus plusů.

Jsi tak krásná když se zlobíš,

Tak krásné je usmíření.

Zastav čas vždyť ty to umíš,

Však o tom ty nemáš tušení.

Dvojka, jenom já a ty,

Tři dny trvá mé trápení.

Čtyři oči skrze ploty.

Ten plot brání slunci v záření.

Tvůj úsměv tak mě potěší,

Čas zmizí nebere to konců.

Každý smutek vždy tak utěší,

Až na ten plot, co nebere konců.

Proč já jen pět smyslů mám,

Kterými tě vnímat smím.

Já v šestý tak často doufám,

Však vždy se z toho probudím.

Proč týden má jen sedm dní?

Je to pro mě doba krátká.

Proč vždycky čekám na osmý?

Proč v plotě neznám žádná vrátka?

Tobě jako krásné kočce,

Patří všech devět životů.

Deset prstů ruku v ruce,

Už nechci zažít samotu.

Já vím jak jsi úžasná,

Znám tvé zápory i klady.

Žádná noc už není bezesná,

Tvoje krása v noci ujímá se vlády.

Kluk, Eso, a vznešený Král,

A dáma jediná z nich krásná,

Říct to nesmím jako bych se bál,

I když láská má k tobě je tak jasná.

JAK říct ti mám to všecičko?

JAK můžu všechno dokázat?

JAK říct ti moje zlatíčko,

JAK říct „Já mám tě rád“?

Chci zbořit ten plot, dostat se k tobě,

JAK to zatím netuším,

Můžu nadávat světu, či nadávat sobě,

Snad mlčení své přeruším.

Buď mou červenou královnou,

Buď mou srdcovou kráskou,

Jsem posedlý krásou nádhernou,

Jsem posedlý k tobě láskou.