Ztracená láska

Přišla jsi jak z nebe víla,

oči     modré,    celá    bílá,

úsměv    smělý,   bortí     ledy,

snad     to     není     naposledy.

V   mrazivém  dni tvá  dlaň  hřeje,

srdce    mé    teď    jen   si   přeje,

nechť  obětí  nás  pojí  vděčně,

svět patří nám, stále, věčně.

Však osud krutý má rád zrady,

nelze      skloubit        protiklady.

Já   k   srdci  tvému    ztratil     klíče,

všechno   krásné,   v   mžiku   pryč   je.

Láska  k  tobě   ve   mně   zmírá,

nová    šance  –   hloupá  víra.

Svět   jde  dále, pryč   je snění,

sotva se tím  něco  změní.

Jen tu  nejsi  nic  to  není,

po noci zas  rozednění.

Byla  láska, bylo  snění,

ona   kráska -  slunce denní.

Byla     touha,     vášeň     citů,

k   sobě   pouta,    něžnost     svitu.

Teď jen:  oči  páska,    kruté bdění,

tváře        maska,           hladovění.

Marnost    pouhá,   smutek dí  tu,

svět  se   rouhá,  temno    krytu.

Velká   láska  ve   mně   zmírá,

moje    šance –  hloupá   víra.

Svět jde dále,  pryč je snění,

sotva  se  tím něco  změní.

Zas tu nejsi! Nic to není?

Po noci jen šero denní.