Útěk

Mnohokrát prosíme marně.

Tolikrát brečíme v snách.

Kdyby bylo na mě,

utekla bych a žila jinak,

zas!

Před osudem skrývat se,

v temných koutech světa.

Pokáždé cítit ten strach,

ze smrti,

kdy nési vinu,

je ztráta.

Mockrát toužím vzlétnout, jak ptáček malý,

k mrakům a snad i výš.

Však i jeho,

někdo může střelit.

Pádem lehkým snáší se zpět,

chtěl by ještě,

ale nemůže.

Pozdě je,

pozdě je.