Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Sen o vodácké holce 2

30. 01. 2004
5
0
1898
Autor
Thurin

Volné pokračování... Neberte to zase moc vážně, potřeboval jsem se jen vypsat...

Nedávno jsem ji zase potkal, krásnou tichou a nesmlouvavou, jako vždycky. Stejná jako v mých snech. Kráčela ulicí a já tiše pozoroval, jak se jí krásně vlní boky. Byla jak vlnka, o které jsem věděl, že se brzy změní v bílou pěnu, co mi zase zmizí… Byla jak první paprsek na hladině, od jehož krásy nelze odtrhnout zrak a zároveň Vás nesnesitelně pálí do očí! Byla mou vysněnou kráskou, mou vytouženou princeznou a přece vím, že nikdy moje nebude, že vždycky bude jen tou vlnkou, co zazáří na slunci a pak zase nenávratně zmizí…

     Teď se na mě usmála, jakoby sluneční paprsek rozčísl nekonečnou tmu, jakoby peřej zazpívala, jakoby se celý svět rozzářil… Každý její pohled je jako peřeje, máte z něj strach, ale je nádherný. Bojíte se jeho krásy a zároveň jí potřebujete k tomu, aby Váš život měl smysl. Hledáte v něm něco, co v něm nikdy nenajdete, ale přesto nepřestanete nikdy doufat…

     Její jméno mi zní v uších ohlušujícím řevem mořského příboje i jemným zurčením lesního potůčku. Když jí vlasy pročesává vítr, jeto jak zlatavá hladina proudící řeky, je to jak div přírody, jenž vám hladí duši. A když nevědomky zavadíte o její jemnou kůži, svět se s Vámi zatočí, jako v té největší šlajsně. Je to jako útok splašeného býka, jemuž se nedá ubránit. Nedá a Vy ani nechcete… Jen vychutnáte tu vteřinu, kterou chcete prožít navěky…

     Je jen vílou je jen přeludem v mé bezbřehé fantazii. Je výplodem mých nejkrásnějších snů. Je chvílí a je věčností. Je mojí múzou i plamenem, co pálí všechny mé myšlenky. Je mou nadějí i mou záhubou. Je mojí tesknou písní u táborového ohně. Je mojí vílou…

 

 

 

 

Vílí tanec

 

                                       Tančil jsem s vílou z mých tajných iluzí

                                       snad ji smím políbit, snad mi hned nezmizí!

                                       Odletí do dálek jak bílá vrána,

                                       protkaná samotou budou zas rána!

 

                                       Odtančí do spánku v zeleném kapradí.

                                       Kdo mě teď zachrání? Kdo mi teď poradí?

 

                                       Těch plachých víl mám teď už dosti!

                                       Chtěl bych jen dívku z masa a kostí!


Murtis
06. 04. 2004
Dát tip
Skutečně, proza je lepší.... (v tomto případě)

supizmus
08. 03. 2004
Dát tip
nezoufej příteli...

melancholik
10. 02. 2004
Dát tip
t*

melancholik
10. 02. 2004
Dát tip
teda, az ted... ;-)

Mě se zase víc líbí báseň. I když bych měnil poradí/pohladí. Je to jemné. Je to citlivé. A mělo by to být tajné.

maličká
30. 01. 2004
Dát tip
text lepší básničky, ano... některé obrázky tam moc hezké... dotýká se...

čtenářka
30. 01. 2004
Dát tip
Text lepší básničky. *za text

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru