Srdeční osciloskop

a vlasy jež dříve patřily do letek havranů.

Vteřina ticha pořád nevrací se

a zbytečné chvíle dál tikají jako hodiny bez rámů.

Možná budeš čekat zbytečně,

ale chceš-li věř.

Jestli máš strach rozsviť si svíčku,

nebo už pomalu běž …

A na okně nech povolenou kličku.

Oči jsi snad sebrala divokým kočkám

a rty jsou jenom sladké třešně.

Často z nich čerstvou šťávu mačkám,

však víš - někdy prudce, jindy něžně.

Chvěješ se strachem, nebo zimou.

Bojíš se tmy a jejích hvězd,

nebo snad bojíš se že jsem našel hvězdu jinou.

Možná budeš čekat zbytečně,

ale chceš-li věř.

Jestli máš strach rozsviť si svíčku,

nebo už pomalu běž …

A na okně nech povolenou kličku.

Krk sebrala jsi labuti

a híždě gazele.

Dnes v noci křídla zmokla ti

a spolkla je peřeje.

Běžela jsi po Karlově mostě

a chtěla jsi mi něco říct.

Prahu halil závoj deště

a nechala sis křídla vzít.

Možná budeš čekat zbytečně,

ale chceš-li věř.

Jestli máš strach rozsviť si svíčku,

nebo už pomalu běž …

A na okně nech povolenou kličku.

Chodidla špinavá od bahna,

stíny pod očima se protáhly

když u mě čekalas do rána

a stopy smítka prachu zavály.

Kapky deště roztříštily dým

co valil se odnikud.

Netrap se když nevíš čím.

Kapky deště zchladily rozpálený plech,

jež jako střípky leží na betoně.

A sedadla zelená, měká a teplá jak mech

teď tváří se smutně - rozervaně …

Možná budeš čekat zbytečně,

ale chceš-li věř.

Jestli máš strach rozsviť si svíčku,

nebo už pomalu běž …

A na okně nech povolenou kličku.

Když jsi doběhla v závěji slz,

už jsem byl pryč.

Proletěl jsem tím oknem skrz

protože bolest byla silná jako bič.

Čekáš tu na mě,

tiše a bezradně.

Možná s nadějí, možná marně

a jenom zelená čára zpívá proradně…

Možná budeš čekat zbytečně,

ale chceš-li věř.

Jestli máš strach rozsviť si svíčku,

nebo už pomalu běž …

A na okně nech povolenou kličku.

Abych se mohl vrátit zpátky …

Konec