Nic

Nic

Nohama zakrýváš

srdce Tvé z pod dlaní

často se potkáváš při ranní snídani

Udivena samotou,

která jde z pod víček

neznáš se, nedýcháš

a něčí ruce se klimbají podél tvýho těla

zase si sama sobě naletěla.

To není tvůj obličej

červený, nechtěný,

co zírá na tě ze dna sklenice od vína

vše v tobě upadá i tělo tvé zhasíná.

Čí jsou to vlasy

 co lezou ti do tváře?

Čí je to řasa

co zpadla si do Tvého klína?

Chytáš se mazlivě polštáře

zas to nejsi ty

                        a co jsi vlastně chtěla?