Zbabělý sebevrah

Arebesky na zdi potrhal vítr ...

Zteřelé vteřiny ticha duní chodbou ...

                A na konci černé okno ...

Jen vyskočit, ach přátelé

jen vyskočit a potom slzy

budou kanout na hrob brzy ...

Jen vyskočit a chytit vítr

tiše se pomodlit

když k zemi zbyde jenom metr ...

Jen vyskočit skrz černé okno,

propálit díru do země

a spatřit svět

svět bezemě ...

Žiletky bolý

a prášků je vždycky málo ...

Oprátka škrtí a dusí

a konopný provaz řeže a pálí ...

Střepy mě olíznou

jak jazyk půlnočních koček,

kůži proříznou

a dole jen beton ...

Jen vyskočit, ach přátelé

a přijmout obětí nevřelé

co dlažba nabídne ...

Budu vám chybět?

Tomu se směju ...

Až moje kosti seškrábete

a krve smyje déšť,

bude lepší zapomenout ...

Na dláždění měst,

často končí moje snění ...

Ale nemám sílu

sílu ani odhodlání

nechat ty arabesky

tam v chodbě ...

    ... bezemě ...

Tak možná dnes?

Konec