Demonstrace

"Katko ...!"

Vykřikla nějaká ústa v davu,

v tom davu plném tváří

co patří spíše do vytráží ...

V davu plném strojů

se srdcem a mozkem

z hliníkových drátů ...

Odnesl vítr ta jeho slova,

narazí do průčelí domů

ozvěnou vrátí se hluboká

jak tlukot věžních zvonů

a utichnou v netečnosti ...

Kolik jich tam stojí?

Na náměstí?

A má to náměstí jména?

Čeho se všichni bojí?

- na náměstí ...

Nebo se už tak narodili?

Mlčenlivý jako pěna?

Jen jeden z nich promluvil,

pustil dlažební kostku ...

bylo to kolem deváté když

policejní konvoj dav prolomil

a umlátili jednu mladou holku ...

Chtěla se prát

a mlátila do těch plexiskel,

a on ji v tom davu neviděl ...

"Katko ...!"

Konec