Šílenec a anděl

Anděli,

dej jedno pero z křídel,

polož ho na můj práh,

tak abych ho dobře viděl

a zvedl ho k ránu ...

Až oblaka sluncem zezlátnou,

políbím peruť tvou

a stříbrných trubek hlas

poslechnu si zas ...

Ach anděli!

Co se to stalo?!

Tvou peruť

si něco zlého k ránu vzalo!

A stříbrných trubek hlas,

nahradí skřetí řev!

Po prahu anděli,

rozlila se něčí krev ...

Ale já nejsem vrahem!

Musíš mi věřit!

Něco se stalo a přede mnou

peklo se rozpoutalo!

Já jsem přec hodný tvé lásky,

mám jen světlo v srdci

a není čas na otázky ...

Ach bože anděli!

Další mrtví k večeru

teď leží na mé posteli!

Co je to?

"Ty za to nemůžeš,

to tvé šílenství ...,"

To jsem rád anděli,

budu se zase smát,

vykopu jim hroby,

vyhloubím jámu

a budu čekat na další tvou peruť

zase brzo k ránu ...