Noc

Noc. Hluboká noc. Svítí pár pouličních lamp a pod nimi kráčí ONA. ONA a její stín jdou po starém kamenném Mostu, který ji tolik přitahoval svou krásou, historií a svojí důstojností. Pokaždé, když po něm šla ho znovu poznávala pomocí všech smyslů. Cítila jeho slabosti, prohry, ale i jeho dokonalost, nepopsatelný charakter, jeho symboliku.

Chladný vítr, který si pohrával s jejími dlouhými vlasy, ji příjemně mrazil po tváři. ONA šla dál. Jen na malou chvíli se pozastavila. Sklopila zval na řeku, kde se odrážel srp dorůstajícího stříbřitě bílého měsíce. Vítr ustal. V tom okamžiku byl slyšet jen tlukot jejího ♥, který přehlušil i šum peřejí vzdáleného splavu. Pozvedla hlavu a vzpomněla si. Začalo krápat. Vzpomínky tak silné, že se jimi nechala unést. Rozevřela náruč a začala tančit. Tančila a tančila.

Tančila valčík tak lehce, něžně, jakoby byla stála uprostřed sálu. Opět ucítila radost, krásu, slast jako tenkrát. Tančila. Byla ŠŤASTNÁ.