Racek

Uz je videt jen pulka slunce.
Neboj, schovalo se za mraky a zase se ukaze.
Je neposedne jen si s nimi hraje.
Hle, pozoruje ty dva, jak se plouzi po plazi.
Pekny to pohled, rika si slunce.
Ti dva maji nad hlavami hejno racku.
A nikdo netusi.

Jen rackove, ti mali bili neposedove
kvileji hlasiteji a hlasiteji.
Maji strach z odlivu. More je krute.
Ti dva stale kraci po rozprahlem pisku
Rackove, co si o nich asi mysli?
Jeden z nich teprv litat se uci.
Maly neposedny, rozumu nemaje.
Zkousi to, je na to sam.
Ale vzdyt je tam cele hejno?
Ten drobecek to zkusi sam, je prece racek.
Chce se podobat vsem tem bratrickum.
Vsak spoleha na ne.
Odraz, roztahnout kridla a musi to jit.
Jeste jednou. Odraz, kridla a...
Jak divoky sip riti se k zemi. Vody ubyva.
Plesk do more. Snad radost mu to cini?
Ti dva, bok po boku s rackama nad hlavami
A nikdo netusi.

More to je zivel, rackovi libi se
Ale litat stale neumi
Jen si uzivej, racku mily...
Hle, vriskot racku nahle utichl
Mlady racek uz se litat nenauci.
More je krute.

Odliv odkryl zlovestne utesy
A ti dva stale kraceji, uz bez racku
Nelamaji si tim hlavu
Bez racku, k cemu je potrebuji?
Takove veci se deji denne
Kazdou minutu utichnou rackove
A nikdo se nedivi

Marne se snazi rackove mlade vzkrisit
More vytesava kriz do utesu.
Zbytecne vyhasl zivot toho tvorecka
Mohl byt opatrnejsi, ale nemel rozum
Jeste nepopsany list
Mel hejno bratricku a ti dva jdou dal...
A nikdo netusi

Maly racek byl dusemi tech dvou
Stvoren z ciste lasky spolecnym dilem
Nechali ho zhynout. Netusili.
Doufaji, ze narodi se dalsi
Potrisnen krvi prvniho
Bude to dalsi krizek do utesu.
More je krute...

[ poezie.hlava.net ]