Nitro

Opět něco z archívu, takže se možná někomu bude zdát jednodušší.

Zas kapky padají Na tělo ťukají Prach z duše smývají nám Prach, který do duší vítr nám zanáší Lásku jím zapráší sám Bolestnou ozvěnou slova se pozvednou Ozvučí najednou chrám Niterních pocitů, ve kterém záštitu pro svoji samotu znám Pod klenbou zoufalých bolestí nemalých radostí nestálých jsou Životy podkrovní nálady ostrovní bloudí tam mnoho dní tmou Bez světla, bez lásky tenké jak provázky hladké jak oblázky lžou Mluví - nic neřeknou Pohodou zamlklou zdají se báječnou hrou

---