Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMotýlí loučení
07. 02. 2004
1
0
1101
Autor
lopusi_smisek
Předem upozorňuji, že tentokrát jsem nebyla zrovna stručná... Takže obdivuji všechny, kdo se dopracují až k odletu...
jsem něčím,
co Ty bys měl rád,
jenže já Ti říkám pořád,
můžeš jenom prohrát,
tahle hra nejde dohrát.
Už je to dlouho,
možná až příliš,
jednou musela přijít tečka za větou,
i hvězdy to nekdy popletou.
Nám věštily osaud z ruky,
však věštily ho bez záruky
a já vím, já tohle znám -
každý z nás teď půjde sám.
Reklamace u nás dvou
teď v tichém křiku proběhnou,
budeme snad řvát,
a i když nikdo z nás nic neuslyší,
přec ten tichý křik mi uši ničí.
Je hlasitější než slovní vodopád,
možná proto,
že utichá napořád.
Poslední záchvěv stébla se chytá,
jak motýl před pádem místností lítá
a stejně jeho snaha nikoho neprobudí,
sám nás doprovodil zpátky do osudí.
A já lítám sama
a Ty lítáš sám,
možná osud zase příště
zamíchá karty nám
a přivede do cesty
jiného motýla,
co netuší,
že všechno jednou končí,
když křídla prvně rozvírá...
Neznal bys začátek bez konce,
to věděli, už když napsali Lakomce...