Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVáclavské náměstí
Autor
Zruk
Jdu po náměstí
proti mně
jak z křoví na dalekém kontinentu
se valí skupina černochů
jak z vykřičeného domu
se valí zástupy prodejných žen
jak ze stroje, jenž připravuje lidi o city
se valí neskutečná záplava
manažerů, obchodníků, agentů
těch slizkých duší, navlečených v saka.
Ve stánku mi prodavačka
s ruským přízvukem
nabízí hamburger za třicet korun
co neutratím, to mi stejně ukradnou
vlahou nocí se ubírám
s hot-dogem v ruce
snaže si nevšímat oslňujících neonů
vzhůru, k chloubě české státnosti
svatý Václave, bájný kníže český
nestidíš se za tu spoušť pod sebou?
A on jen seděl, hleděl
a kopí, srostlé s jeho rukou
se jemně zachvělo
-alespoň já to tak viděl-
možná to také bylo bezradné pokrčení rameny
„Nepatřím do vaší doby
budu tu stát, hledět
a kopí, srostlé s mou rukou
se bude chvět
až si zase lidé budou závidět
závidět všechno, snad i smrt
ano, i to se občas stává;
nad člověkem už dávno roste tráva
přesto nespí spánkem věčným
kvůli sporům nekonečným.“
Až překoná to všechny meze
hle, Václav sám z koně sleze
a uteče.
Divíte se mu?