Simona

1.

květy jarní po vodě touží,
hvězdy jasne po nebi bloudí,
zrnko štěstí naplńuje tužby,
moje srdce po lásce touží,
Studna vodou naplněna,
louka rosou pokropena,
poušt´ je pískem zahrnuta,jen moje láska je navždy ODMITNUTA...

Teď našel jsem lásku svou,
ale ona mě nechce,
chci sdílet vše jen s tebou,
a nevzdat se tak lehce.

Já se teď už nevzdám,
nechci žít bez tebe,
svou duši za tebe prodám,
prosím,nemysli jen na sebe.

Tak co, už to chápeš,
mé srdce za tebe bije,
no tak milovat mě zvládneš,
tvá lhostejnost mě zabije.

Všechno ti to vrátím,
vše na celém světě,
takže to už zkrátím,
Simono, já miluji tě.

2.

Kráčíš si životem,
a hledáš tu chvíli,
kdy řekneš ty jsi ten,
co mě dovede k cíli.

Ty jsi má radost,
ty jsi mé trápení,
zahodím minulost,
s tebou svět se mi promění.

Ty mě smíš hladit,
ty mě smíš líbat,
jen ty mě naučíš,
na svět se dívat.

Kam jen se podívám,
vidím jen tebe,
na cestě životem,
jsi ta kdo mě vede.

Vzpomínka na tebe svěží a něžná,
jak zmámila jsi mne hned prvého dne
svým chováním, jež povýšenost nezná
a kouzlem milosti své vítězné.
I očima jež opily mě tvou podobou,
tak živě vyvolává,
že od té doby duše má i hlava
po celý den ten obraz obdivuje.
A v noci, když mě spánek zkolebává,
nedopřává mi klid, mými sny pluje láska jen k tobě