3.část)

                                        - - - - 3. - - - -

Po pár měsících, kdy začaly rehabilitace zabírat a já se znovu postavila na vratké nohy, jsem si slíbila, že už NIKDY demonstrovat nepůjdu. To jsem ale ještě netušila, že zrovna tou dobou plánují ostatní rekonvalescenti vzpouru proti nemocniční stravovně a se mnou, jakožto známou rebelkou (vyprávěla jsem jim své zážitky a MOŽNÁ to místy trošičku přibarvila), počítali do čela. Nakonec mě samozřejmě přemluvili, a tak jsem po čtvrt roce zase zažila tu vzrušující atmosféru, která vás úplně pohltí. Na svém kolečkovém křesle, na které jsem byla dočasně upoutaná, jsem přejížděla tam a zpátky před první řadou a hecovala je. Opravdu se to povedlo, do varu se dostali všichni – mávali berlemi, hrozili pěstmi, ... Když nás ale nakonec místo očekávaného zlepšení jen vyhodili, ukazovali na mne ta samá gesta. Byla jsem na sebe zase  jednou pyšná – bylo vidět, že jsem je to naučila dobře...