Za okny se tiše sypal sníh

A její srdce zmíralo v závějích.

Mráz vehnal do lásky náhle chlad.

Už neuslyší nikdy: „Mám tě rád.“

Ta věta z jeho úst tak krásně zněla,

Celé její já štěstím rozechvěla,

Když usmál se na ni očima a pohladil ji něhou.

Teď klečí ale před oltářem smrti,

Bolest celou ji do krve drtí,

Chce zemřít, život vsadit do rulety,

Opustí jeho a sebe, dva tak krásné světy.