Vzpomínky samotou

Tvá slova pravdivá jsou,

taková barevná krásou svou.

Cítím pravdu z nich,

ikdyž víno nepila!

Než napadl sníh

sotva si přála, aby zmizel

z očí mých.

Taková bázeň tvoří se mi,

když vidím, před očima.

Vše se mění v květ a teplo.

Lásku a soucit.

Je to tak jak bych chtěl,

aby tak bylo.

Ale vím,

že to tak je a bude.

Jinak.

Taková skutečnost

kol nás ovívá svými myšlenkami

           .... prázdnými, zkaženými.

Jak studna u smetiště.

Je to tak dávno.

Až vzpomínky se strácejí

                             rozpouštějí

v lihu, který teď piju a je mi špatně.

To je to co je ve mně.

Vzpomínky mizící kamsi.

Na nervy mi hraje červ,

neví kdy přestat.

Červ jména Svědomí

   mě žere, až ožírá.

Ten červ smyšlen myšlenkou

vědomí podvědomí samém

Mém, zničeném...