Píseň svobody

Píseň svobody

Zpívej v slzách měsíce

zrozeného v krvi,

za úsvitu se skřety

zvedni prapor hrdý

a zvuk trubek tisíce

nech zaznít divočinou,

krajem bez tváře …

 

Roztříští se kapky jsoucna

o dláždění tvého paláce

a síla temná, mocná

rozmetá kraj na kusy

zteřelých vteřin času …

 

Zpívej píseň krkavcům,

k obědu jim dobré přej

a k večeru na cestu

k večeři své srdce dej,

na cestu jim zazpívej žalozpěv,

co zvedá smítka prachu z cest …

 

A těžká ocel kalená hřmí zemí,

je stará, v krvi zrozená,

je nesmrtelná, dusí vzduch,

vítr, oheň i voda je v ní spoutaná.

Jednou rozpoltila hvězdy,

vesmír i čas …

 

Pod kopyty minotaurů,

ve vteřinách ticha, bortí se zem,

dračí dech rve stromy z kořenů

a trávu mění v popel pod křídly fénixe.

Skřetí boty pancéřové

hloubí stopy do bláta

a nocí udeřila hodina devátá.

Rozechvěla zemi,

rozpoutala oheň,

rozběsnila vítr,

rozbouřila vodu

a sama sebe pohltila v prachu temných vojů …

 

Jsi sám …

A před tebou armáda smrti …

Nocí planou fakule

a vpřed ženou se temní chrti

dál po tvé stopě

do hvozdů,

do údolí,

mezi ruiny měst

a kolem věží, jež ještě stojí,

budou tě štvát

až budeš naříkat

a síly opustí tvé zkřehlé tělo,

zřítíš se do bláta,

myslí rozhostí se šero,

smrt rychle přichvátá

a čepele skřetů

vyříznou ti do krku poslední větu

o vteřinách zapomnění,

o kterých jsi zpíval …

 

Už nezpívej,

přichází úsvit

a obzor plane krví …

---