Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePohádka o Pidi lidech
Autor
hafinka
jednoho dne kdy jsem procházela knihkupectvím jsem koupila knížku Jeden rok mezi skřítky . Můj syn je z této knížky uplně hotovej . Je plná krásných obrázků a jen malé texty o tom co ti skřítci dělají. Večer když ho uspávám chce, abych povídala pohádku o skřítkách a tak mi nic jiného nezbývá než si vymýšlet.
Za devatero horami a devatero řekami. Tam kde se cesta mění v pěšinu a pěšina mizí v dály. Tam kde divy se dějou každý den a možná ještě dál je veliká pláň.
Na té pláni rostou různé květy . Na konci pláně roste les .
U prostřed pláně stojí strom .Není to jen tak obyčejný strom ,protože ten strom umí mluvit.
Pod tím stromem je docela málinkatá a na první pohled obyčejná mechová mýtinka.
Ale hned na ten druhý pohled , uvidíte malou vesničku ,docela malinkatou takouvu pidi vesničku.
A v té pidi vesničce jsou domečky z pidi houbyček.
A v těch pidi houbyčkovejch domečkách jsou pidi stolečky .
A u těch pidi stolečků jsou pidi židličky .
A také jsou tam pidi postýlky ,které mají pidi polštářky a pidi peřinky .
A v celé té pidi vesničce jsou pidi lidi, takový malý skřítci.
A jednou jeden pidi človíček ,který se jemenoval Modrousek měl narozeniny. A každý skřítek věděl ,že miloval velké věci .
A tak mu upekly velký dort. Byl velký jako jejich domeček měl, tři patra a úplně nahoře byla svíčka .
Když jí chtěl Modrousek s fouknout ,museli mu přistavět žebřík.
Modrousek vyšplhal až na horu a přál si být velký.
"Fůůůůů"
Na druhý den ,byl Modrousek o mnoho větší už se nevešel do své postýlky. Další den do domečku .
Čtvrtého dne musel odejít z vesničky. Šel a šel až došel do blízkého města.
Ale tam se mu pranic nelíbilo . Nebyl tak velký ,aby mohl být dospělým ,ani tak malý ,aby mohl být malým.
Nemněl kam jít , nemněl svůj dům ,ani svou postýlku kam by hlavu složil.
A tak si sedl na chodník a plakal. A když vyšel měsíc a nebe bylo plné hvězd ,kde se vzala tu se vzala stála před Modrouskem víla.
Mávla kouzelnou hůlkou a spustila z nebe hvězdičku a pravila "teď si přej přání Modrousku" .Modrouskovo přání bylo prosté. Chtěl být takový jako dřív.
Poté usnul a probudil se jako pidi človíček ve své postýlce . To bylo radosti . Modrousek už vědě, že nikdy nechce být někým kým není a že doma je doma.
A nebýt toho mluícího stromu ,nikdo by o tom nikdy neslyšel.
Dobrou noc