Odlesky radosti

Snažil jsem se trochu o nerýmavost a vyšlo z toho více asi popis důše. Snad je to tak lepší.

Svit, který mi přejde přes zornici

získává hodnotu perly v nekonečném oceánu.

 

A já ho nalezl v blátivé cestě na konci města,

které se ponořilo do oparu deště.

 

Schválně chodím po kraji silnic u obrubníků

a poslouchám listí,které se mění v mokvající podzimní hmotu,

která se i v tomto počasí pálí.

 

Nalézám v sobě touhu vědění blýskajícího se předmětu.

 

Okolní vůně kouře držící se u země mně popohání k místu určeného cíle.

 

Nalezl jsem první kapku deště. V tento okamžik jsem cítil radost.

 

Ale cesta pokračuje dále, a tato radost se ztratila v zapomnění

a už v neposlední řadě jsem vzpomínal na minulost a myslel na budoucí touhy a sny.

 

Přestávalo pršet a vznikla hustá mlha, která oblékla nejbližší stromy do bílých matných šatů.

 

Najednou jsem nic neviděl a nevěděl kam jdu. Jen tak jsem si hrál s listím u obrubníku.

 

Pak můj hlad přehlušil malebný zvuk listí. Šel jsem domů do tepla a u svého bylinkového čaje z šípků natrhaného ještě v překrásném babím létě jsem si vzpomněl na svit první kapky dnešního deště.

 

A začal jsem vnímat touhu poznání, která mně donutila zrychlit krok, a taktéž náhodného kouře pálicího listí.

 

Při posledním doušku čaje jsem vnímal, že dnešní mlhavá budoucnost je úkryt pro odlesky radosti.

---