Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePovzbuzení
22. 02. 2004
0
0
1356
Autor
Pindulenka
Když ležím a jsem smutná, brečím a nevím jak dál
tu slyším hlas:
Nebuď smutné milé děvče
zajdi do přírody do lesa
voda ti dodá movou sílu
šumění listí uklidní unavenou duši
a zpívající ptáci dodají chuť do života
Pán_pupenů
24. 02. 2004
Takhle to nende, když chceš něco napsat, musíš mít téma.
Dyk tohle to je jen jako doslova přepsaná část rozhovoru s tvou babičkou.
Nezlob se na chudáka Jehehemana:o)
Krásnoočko
24. 02. 2004Karabekian
24. 02. 2004
Mimoch.: "movou" je "novou", ano? - tohle je úvaha, která je sice více méně pravdivá, ale pouhý popis té její pravdy milionkrát slyšenými a čtenými frázemi nestačí na to, aby tomu ostatní říkali báseň. Byla by to opravdu spíše rada hodné babičky vnučce. Babičky, která nemá literární ani myslitelské ambice.