Bez zvaní

Vstoupil si bez zvaní do místa ukrytého

pod mlhou zoufalství, bolesti a zrady.

Vstoupil si bez ptaní, bylo snad šestnáctého,

zbytečně bráním se - prostě jsi tady!

Těžko tvé oči zbloudí do mých řádků,

kde marně se snažím vypsat z toho citu.

Těžko bys uvěřil, že ve znamení svátků

jsou pro mne chvíle, ve kterých jsi tu.

Po nocích nespím, sněním trávím den,

myšlenka na tebe mi motá hlavu.

Bláznem si připadám a bláznem asi jsem,

když toužím po něčem, co nikdy nedostanu.

Sotva to pochopíš - nadbíhám času

a spřádám plány jak kousek být ti blíž.

Do srdce přímo dotek tvého hlasu

vkrádá se ke mě, aniž o tom víš.

Vstoupil si bez zvaní, v tom místě vládl chlad

a jen tvou příčinou se mění k nepoznání.

Vstoupil si bez ptaní a já tě najdu snad

aspoň v tom snění s příchutí lhaní ...