Vina

Tak se mi stýská až to bolí

a vím, že tebe mít je hřích.

Vánoční sen má příchuť soli

od slz, co bloudí po tvářích.

"Zloděj" je jméno mého srdce

a dýkou vina skryta v něm.

Nemůže pochopit, ani nechce,

že láskou k tobě já vinna jsem.

Co stane se zítra - nemám zdání,

co vím - že přijdem do řečí.

Rozum však citu nezabrání

a sotva ho kdy přesvědčí.

Na konci světa v této chvíli

slíbat ti ze rtů vyznání,

svědomí naše opatřit křídly

chtěla bych... A že přeháním?

Co řekneš mi zítra - po sté se ptám.

Že nestojíš o mé projevy?

Že rozumná být mám a jít dál,

že čas mé rány zacelí?

Bylo to krásné - ještě včera

z doteků tvých snad žila jsem.

Bíly sníh zakryje závoj šera,

teď já ač živá - mrtva jsem ....