Výkřik

Jsem pták, který létá ve svém úkrytu

hlavu skloněnou proti tomuhle světu

nechce se dívat dolů na zem

oči upřeně hledí vdál,není jim blaze.

Tikají sem a tam

Hledí v dál, dávají všanc svou naději,

ztrácí se v mlžném oparu budoucnosti nebudoucnosti

a snad chějí věřit, že získají

že svou slepotu sami před sebou zatají

Nechtějí nic mít

s obrazem, který by jim zkrášlil byt.

Nechtějí vidět pestrou snahu, pestrobarevnou škálu nápadů a pádů

Nechtějí se podívat tváří v tvář

na malou vlídnou svatozář...

jež je bezpečná

Pro ptáka je chladná zem

málo v ní se vidí všem

tak špatné jako jemu.

Chce odletět kamsi dál

jenže tam už ho nikdo nečekal

Odlétá z toho prostého principu,

že není mu dovoleno říci:Nechci, nemám sílu se jen prát, zdá se mi, že postrádám moc chtít...

 a rvát se

Vzdávám se být dravcem

Ne, nemyslete si, já mám vás všechny rád, jen já jsem jaksi spad,

trápím se a nemám stání

spěchám, nevím kam a bez přestání slyším svůj stud a jakýs žal.

Zkrápěl by vaše dny, vaše usměvy a dobrou vůli

nejsem ničema ,

ale horší je, že lhář, co sám si klestí cestu smůly

jakobych měl málo

a nikdy nemám dost,

ač ohryzuji nahou kost.

Pode mnou je horká zem

všechno hoří, hoří, hoří

Horko je mi, křídli mávám pomaleji

stále běžím,

rychleji, ať nestihnu si uvědomit, než přijede vlak, že jdu cestou naopak,

že jdu po nebezpečné straně kolejí.

A přeci letím, ač už nechci

Jsem pták ve zlaté klícce,

jež má klíč, ale otevřít si nechce

Jeho oči zeslábly, osleply

z kouře, z letu, bez odvahy pomoci

zavírají se..

Zvítězí snad tenhle pták?

Kdo to je, ptám se tak....