Astronomův učeň

V noci nedaleko za městem na kopci stáli astronom a jeho učeň. Po dlouhé době jim vyšlo hezké počasí, aby mohli  zhlédnout překrásné hvězdy.

Učeň po krátké odborné rozpravě se zeptá svého učitele: „ Už dlouho jsme čekali na vyjasnění. Tak rád bych chtěl sledovat hvězdy každou noc. Proč naše země si z nás astronomů dělá legraci?“

Astronom se zamyslel: „Dřív jsem také měl takový problém a zjistil jsem, že mi nic jiného nezbývá než věřit…

Víš máš to asi takhle. Víra a svědomí v nás jsou strašně nevyzpytatelné. Nikdy nevíš co máš podniknout. Tvé okolí tě ruší, jako když sledujeme hvězdy pod umělým světelným ozónem. To se nám pak špatně sleduje, jestli si vzpomínáš. My lidi potřebujeme k víře tmu jako hvězdáři k pozorování.

Kdysi jsem ti vyprávěl o galaxii v Andromedě. Málo kdo ji spatří, i když je pozorovatelná jen za úplné tmy i prostým okem.

Viděl jsi ji?

-        Abych řekl pravdu tak prvně jsem ji neviděl, ale po vyzkoušení vaší poučky „pouhého oka“ jsem ji nakonec na maličkou chviličku shlédl.

-        No a takhle to je i s vírou. Kdybys byl člověk nevěřící, seženeš si raketu a poletíš k tomu místu na obloze, kde je ta galaxie z měřená. Na konec by jsi ji vůbec nenašel, protože světlo je klamné. Ta galaxie mohla zmiznout v tu dobu, kdy jsi se za ní vypravil. Tvá vydaná síla k cestě by byla marná.

Opravdová víra otevírá srdce a rozum. Stačilo by věřit mým slovům a zůstat na zemi a jen se podívat maličký kousek vedle do tmy. Pak tvoje víra galaxii shlédne. A tak poznáš radost z něčeho,co už vlastně nemusí existovat. Tvá sílá se znásobí tisíckrát víc než u člověka, který nevěří a musí se sám přesvědčit, a nebo který je zaslepen vírou a zkusí cestu jako každý jiný.

     Jestli chceš pozorovat hvězdy každou noc nemysli na to, ale snaž se každou chviličku jasné oblohy využít. Možná se dopracuješ na orbitální stanici, kde ty hvězdy budeš mít jako na dlani. Věř a poznáš.