Přání odvahy srdce

Ani jedna myšlenka pro mě…

jako bych byla sama v prázdném domě

 a objímal mě duch…

jako by rty barvy krve

líbaly vzduch,

když jsem se slovy,

neb předci nedali mi jiné zbraně,

snažila sundat okovy

z mých myšlenek a šátek z mého vědomí,

abych zahlédla na druhé straně

znaveného srdce světlo

a aby se ho nezaleklo,

Snad nezůstane moje mysl stát

a ptát

se jestli smí,

čekat,

že cizí hlas napoví,

zda spěchat

 k němu či pryč utíkat..

Mé srdce by si pomyslilo,

že světlo z Černobylu bylo,

samo sebe otrávilo,

na kusy se roztříštilo…

Prosím,mohli byste mému srdci říct,

Ať poběží tomu světlu vstříc,

Neb ač obrazovku přes slzy sleduji,

nelituji,že miluji…

---