MaXiMuS

SuMiXaM

Jednoho dne povstal z lidu
muž, který stíral cti bídu.
Hrdině chránil svoji katedrálu,
nešetřil slzami - bránil dámu.

Byl zlatavá pochodeň do nebe
národy všechny přijal do sebe.

Jednoho dne stanul k lidu
muž, který nešetřil slibů.
Chtěl vlastnit jen pro sebe katedrálu,
k tomu svou sestru tvrdou dámu.

Byl odleskem pochodně do nebe,
nemyslel pro svět,pouze na sebe.

Když tito dva se potkali,
v krížku spolu se utkali,
to co se stává, se stalo
druhý  lezl kde se dalo.

Svatá tma přišla na to město,
a jedovatý had tekl jak těsto.

Dlouho se sápali se na sebe,
jeden čestně a druhý zeleně.
Než poslední souboj dotroubil
už jen první trochu živý byl.

Vztyčil to tělo naposled
a řekl nám několik vět:

"Buďte stateční v tom boji
za čestnou svobodu svoji.
Neplakejte pro stíny,
ohněm usušte bažiny.

Slavte světlo v tyto dny,
a  neopusťte moje sny!"