Jen vítr v plachtách

Představ si rozvodněnou řeku,

tok myšlenek vylévajících se z břehů.

Představ si, že každá kapka vody,

je cit zamilovaného člověka.                 

Zkoušel jsi někdy spoutat moře?

Emoce nemůžeš pochytat jako kapky deště,

uzavřít je do nádobky, odhodit a zapomenout

jako na rozházené odpadky u silnice.

Hledal jsi někdy svítání na západě?

Stejně tak já hledala u tebe pochopení,

však ani ty ses jako já

nikdy nemohldotknout snů.

Viděl jsi někdy běžce maratonu?

Já vidím jej často, v tobě.

Utíkáš, však proč? Přede mnou?

Před odpovědností, snad před city?

Zkoušel ses někdy naučit životu?

Nelze se naučit zkrotit vítr,

stejně tak neumíš stáhnout plachty,

co odvádí tě pryč ode mne.

...a já tě chtěla naučit milovat...