Tady 1

Podivná náhoda řídila jeho chování a stejně jako vždycky skončil v neschopnosti zvednout oči nad úroveň asfaltu, rozteklýho na silnici bezvýznamnýho maloměsta. Všechny oči, který kdy zved, vždycky spadly z moc velký vejšky na to, aby se jen tak oklepaly a šplhaly dál jako děvky bez zábran.

Otec mu říkal, že boj je naše největší schopnost. Nevěří mu:

- ,,Bojujeme z donucení, nikdo nebojuje pro radost z boje. Boj je neschopnost odtrhnout svůj pohled od mongoloidního dítěte v autobuse. Je slabost.''

- ,,Boj není slabost. Je umění nepoznat porážku.''

Není to umění, nepoznat porážku. Ruce mastný od langoše ti nikdy nenahraděj světlý zítřky a i když to nevíš stejně bojovat nebudeš.

A ne z toho důvodu, že bys poznal porážku. K souboji s neporazitelnym nepřítelem nedojde. Vzdáš se bez boje...

Děvky bez zábran visely na vyjetejch kolejích nepotřebný silnice v nepotřebnym městě. Zde bylo jeho místo.