Padlý anděl

 Jsem anděl padlý
Pohled zvadlý upřen do stěny
Věřte mi, nedokážu lhát
Já lkát umím jen
V očích len se svou šmolkou zračí
A mračí, ty oči oči se mračí stále
Neustále blednou, vpíjí se do těla
Nechtěla, bože, ONA nechtěla zhřešit
Přála si jen z těla anděla se těšit..
A anděl nezklamal!

A čas běžel dál..

Na kraj sedlo jaro jemně
A někde ve mě probudilo cit
Emoci, jež pro anděla není
Klidné snění, plné JEJÍ vůně
Srdce stůně a malíř stírá štětcem krůpěj krve rudé
Zatišíčko chudé na barvy systolicky buší
I když mu sluší krvavá šmouha
A člověka rozechvívá touha
Třebaže již padl dávno
Není to nic pro anděla..

Pro anděla bez srdce a bez rozumu
Pro anděla bez iluze
Jemuž drze ukradena byla láska..
Cizí kráska, která líbala mu víčka
Štíhlá jak kláštěrní svíčka a tak mláda
O níž myslel si, že má jej ráda
Která srdce své mu nenabídla
A která urvala mu křídla
Je dávno pryč, a i když jí měl rád
Co andělovi po ní zbylo?!
Dva zkrvavené pahýly vprostřed zad..