Padal sníh

Bylo už pozdě, několik sekund po půl dvanácté a autobus, který na zastávce zastavuje v půl byl už pryč. Přešlapoval jsem tedy a snažil se trochu rozproudit krev, abych nezmrznul.Vtom jsem uviděl tu drzou, stupidní, vyzývavě pitomou tvář. Nestihnul jsem dost rychle odvrátit pohled. Už mne zpozoroval. Chvíli jsme na sebe upřeně civěli. Uvědomoval jsem si jak se ke mně přibližuje jeho sprostý, bledý a idiotsky prázdný obličej...

Naštětí se objevil autobus a sotva jsem do něj stihnul naskočit, rozjel se. Tak, řekl jsem si, teď mi dá pokoj.

Autobus zastavil nedaleko našeho domu. Vystoupil jsem a rychle kráčel k domovním dveřím. Při odemykání jsem se ohlédnul: Za stromem na mne čuměla známá mrtvolně bledá tvář. Přirazil jsem za sebou dveře...

Ležel jsem v posteli a kouřil. Nemohl jsem usnout. Za oknem padal sníh... Probudil jsem se asi za hodinu. Cigareta v popelníku dohořela. Za oknem na mne zase hleděla známá tvář. Teď se šklebila přátelským úsměvem. Říká se tomu Měsíc.