Závidím ptákům křídla

Chtěl bych létat jako pták,

vždyť ptáci ti se ale mají.

Vznést se jen tak do oblak,

proč lidé sami nelétají?

Já vím, vždyť jsou letadla,

pak létání je v lidské moci,

však stroj nám musí dopomoci,

od země se oprostit.

Ten pták však létá vlastní silou,

vzduch jen křídly rozráží,

spěchá honem za svou milou,

čeká ho na zápraží.

A co teprv orel krásný,

celé ptačí říše pán,

létat hrdě, přenádherně,

do vínku mu dar byl dán.

Jeho křídla vynesou ho

vysoko jen za pár vteřin,

vzduchem potom klidně pluje,

jako pírko jemných peřin.

Sleduje svět pěkně z výšky,

na lidi se usmívá,

den co den svůj celý život,

krásný pocit prožívá.

Na chvilku mít jeho křídla,

být ten orel úžasný,

není sice v mojí moci,

sen je to však překrásný.

Zavřu oči, vzlétnu tam,

kde cítím vítr, srdce být,

v duši pocit přenádherný,

nyní mohu svůj sen snít.