Klub Ticha

Je tma, nic nevidím. Přede mnou se právě rozsvítilo světlo, je tam postava. Malý člověk v kápi. Něco mi říká, ale je moc daleko, takže mu nerozumím. začal se ke mě přibližovat. Až nepřirozeně rychle. Už ho začínám slyšet: ,,Už tam nechoď, Naomi, už ne! Je tam zlo. Nesmíš se vrátit na to hrozný místo, zůstaň radši doma nejezdi s nima do...'' Najednou se ozve výstřel a postava v kápi padne k zemi. Místnost se rozsvítí. Jsem v luxusně zařízené kanceláři bez oken, je tu pouze nějaké načervenalé světlo Celou místností se rozléhá hlas Jima Morissona:

,,This is the end,

my beatifull friends.

This is the end

my only friends,

the end.''

Nevím proč, ale celá tahle místnost mi něco připomíná, něco šílenýho, nereálnýho. Najednou si všimnu obtlousté postavy za stolem, je tam jmenovka: Mr. Ricci. Pan Ricci má v pravé ruce kouřící revolver. ,,Neposlouchejte ho, slečno Naomi, je to magor.'' řekne, odloží zbraň a zapálí si doutník. Cítím strach. ,,Nebo spíš to byl magor. Stejně se vrátí. Má tuhej kořínek hajzl. A to ani není člověk a takhle si vyskakuje, vy byste ho na mém místě nezastřelila?.'' Zeptá se když si nalévá pití. Nepočká na odpověď a pokračuje ,,Vemte si dva týdny volna, slečno Naomi. Musíte se vzpamatovat z nedávno utrpěného šoku. Veškeré případné výdaje samozřejmě uhradím. Moji lidé vás odvezou domů. ano? Za čtrnáct dní se vám ozvu. Zatím se mějte. Nashledanou.'' Ze stínu za jeho stolem vystoupí dva dokonale oblečení muži. Jakmile jsme odešli z kanceláře, dostali jsme se do úplně jiného světa. Jsme v dlouhé, potemnělé chodbě se spoustou dveří. Kdesi před námi se najednou otevřou dveře a z nich vykoukne malý tvor s králičí hlavou, jakoby opatrně se rozhlédne, nás asi nevidí a odejde do temnoty před námi. Najednou ucítím v zátylku palčivou bolest.

Když Naomi otevřela oči, byla ve svém bytě: ,,Zase noční můra, to je šílený, od tý nehody jsem se pořádně nevyspala. Aspoň, že tenhle sen dával jakž - takž smysl. Navíc si z doby před nehodou nic nepamatuju, takže ani nevim, co by ty sny mohly znamenat! Ten psychiatr všera byl taky pěknej debil, řek mi, že to nic neznamená a že to přejde. Ale já si myslim, že ne. Podle mě to jsou zážitky z doby před čtrnácti dny, před nehodou.. Našla mě parta puberťáků v lese nad městem. Zvlaštní je, že auto bylo registrováno na Silencio, klub, který zanikl před dvaceti lety. Ještě divnější je, že v tom autě byla i jiná krev, ne jenom moje. Jenomže jiné tělo nikde v okolí nenašli.'' Z proudu myšlenek vytrhl Naomi zvonící telefon. Hlavou jí probleskla část snu ,,Za čtrnáct dní se vám ozvu.'' Chvíly přemýšlela, jestli telefon zvedne či nezvedne. Pak se tato otázka vyřešila sama - telefon přestal zvonit. ,, Aspoň, že tak, ale stejně podle snu je to právě čtrnáct dní, dnes nebo zítra mám jít znovu do práce. Jenže nevim kam, Silencio zavřeli před dvaceti lety. No uvidíme.'' Telefon začal znovu zvonit, ,,ano?'' vzala ho Naomi. ,,Slečna Naomi?'' ,,Ano u telefonu.'' ,,Výborně, Tak jak jste se měla? Doufám, že dobře! Každopádně dneska v 18 hodin pro vás přijedou mí lidé, jako vždy, ano? Všichni se na vás už moc těšíme. Zatím nashledanou.'' Když Naomi položila telefon, s hrůzou si uvědomila, že to byl pan Ricci ze sna. Začalo jí vrtat hlavou, jak se k práci pro pana Ricciho v klubu Silencio dostala. A hlavně co byl ten šok, jak o něm ve snu mluvil a co bylo to stvoření na chodbě a odkud se vzalo. A kdo vlastně byla ta bytost v kápi? Podobné myšlenky ji pronásledovaly až do večera, kdy nastal čas odjezdu do práce. Namalovala se, oblékla a chvíli čekala. Přesně v 18:00 se rozezněl zvonek. Přede dveřmi stáli dva dokonale oblečení muži. ,,Můžeme?'' zeptal se jeden z nich. Naomi zamkla a společně odešli k autu, byl to černý Cadillac. Jeden z mužů otevřel Naomi dveře do vozu a sám si nastoupil dozadu a druhý se ujal řízení. Jeli dlouho, přes různé, většinou dost nebezpečné čtvrti. Projížděli částmi města, kam by se Naomi neodvážila ani s policejním kordónem. Jednou když zastavili na přechodu, uviděla Naomi postavu v kápi, byla úplně stejná jako ve snu. Postava se v chůzi podíval na Naomi a lehce zavrtěla hlavou. Naomi na zlomek sekundy odvrátila zrak, ale když se podívala zpátky, už tam nebyl nikdo, kromě kaluží, do kterých hustě pršelo. Když už začínala být Naomi nervózní zajeli do tmavé uličky a vystoupili z vozu. Na konci ulice byl kromě několika popelnicí do tmy zářící a bzučící neónový nápis Silencio. Vešli dovnitř, tam na ně čekal pan Ricci. ,,Potkali jste Kapucína?'' zeptal se mužů. Ti pouze přikývli. ,,Sakra. Á slečna Naomi, buďte vítáná po dlouhé době v Tichu. Jste ještě krásnější než před čtrnácti dny. Pojďte za mnou.'' Šli temně osvětlenou chodbou se spoustou dveří a kdesi před nimy zněl hlas Jima Morissona:

,,This is the end,

my beatifull friends.

This is the end

my only friends,

the end.''

Pokračování...